Komentář ke studentské výstavě „Pravda vítězí“

K porozumění heslu „Pravda vítězí“ na standartě českého prezidenta nám pomáhá těchto pět jeho „článků“:

  • „Hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti.“ Jan Hus
  • „Bojovat pro pravdu znamená pro pravdu pracovat, pracovat duchem, pracovat pravdou.“ Tomáš Garrigue Masaryk
  • „Pravda vítězí. Ale dá to fušku.“ Jan Masaryk
  • „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“ Václav Havel
  • Poctivost a důvěra musí zvítězit nad podvodem a nepřátelstvím – i když to dá fušku.“ Jan Sokol

Nyní, když díky těmto slovům již heslu lépe rozumíme a chápeme, z jaké tradice vychází, můžeme se zajímat také o to, jak si jej vykládají přímo ty nejmladší generace. Tedy, jaké vyjádření a významy oni dávají tomuto heslu? Na gymnáziu v Trutnově proběhla studentská výstava, která je jedinečnou příležitostí  se na takové – veskrze živé – výklady podívat.

První dojem z výstavy je zřejmý – s pravdou samotnou, natož pak s jejím vítězstvím a převahou, to není jednoduché.

A to nejen dnes, “ale vůbec”: “Co je vlastně pravda a co nepravda? Kde jsou záruky pravdy? Kdo má pravdu? Jak se pravda vlastně dělá, jak se k ní dochází? A vítězí i dnes? Jsou její vítězství záležitostí závažnější minulosti, či přinejlepším čekají kdesi v daleké budoucnosti?” Nejsou ale takové otázky a nejistoty něčím špatným – nešťastným odcizením od hesla samotného? Nemělo by nás vést naopak k sebejistotě a tvrdosti postoje? Ke glorifikaci našich vítězství?

A přitom místo oslavy vidíme, díky mladému pohledu studentů, naše heslo odhalené a oslabené – teprve před vítězstvím, na hraně porážky. A to je myslím dobře. Dokud vzbouzí tyto nejistoty, dokud můžeme pojem “pravdy” samotný – či dokonce tak zásadní ideu české státnosti! – otevřeně zpochybňovat, dokud máme prostor na veřejnosti, kde tyto pochybnosti můžeme dát najevo, tak tímto využíváme již samotné předpoklady pro vítězství pravdy – svobodu zveřejnění, ve smyslu možnosti vyjít na veřejnost s vlastní myšlenkou a dílem. Pak nejen že o heslu přemýšlíme, ale – aniž o tom třeba víme – uplatňujeme přímo základy jeho praxe: myšlení jako práce a  dílo, jednání na veřejnosti. V tom spočívá zřejmá hodnota výstavy, ačkoliv na ní žádná “idea pravdy” není prezentována.

pv5

 

Hned od prvních děl se obracíme k pravdě skrze její protiklady – lež a zamlčení (dobrovolnou autocenzuru, či nařízenou cenzuru názorů). Víme tak, že “pravdě” se těžce vede  kvůli veskrze lidským slabostem – musí se prosadit vůči tendencím lhát a vymýšlet, mlžit a zatajovat, slabosti sáhnout k násilí, či slabosti se za pravdu postavit. Proto natrvalo s pravdou souvisí násilí a krev, boj a zápas.

pv7

imagegen.ashx

Jeden student pak vtipně přeložil známé pořekadlo “ve víně je pravda” na (po rathovsku) “ve víně jsou peníze”. Otázka je zřejmá: Peníze, či pravda? Studenti tedy tak nejen že rozumí a cítí nejistotu pravda/nepravda a pravda/lež, ale i vnímají napětí pravda/peníze a nakonec pravda/moc, či pravda/násilí.

Nutno říci, že právě na těchto bojištích pravda musí vítězit a je dobře, že si toho jsme vědomi, že nečekáme na zjevení pravdy, ale známe její přímé konkurenty. Ty nejsou “nějací lidé”, ale vždy lidské nedokonalosti. A možná, že právě o to běží – nebojovat jen proti nepravdě, ale i proti násilí a síle, proti moci a penězům, ale třeba být na pozoru i před krásou. Co je pěkné, nemusí být pravdivé (a snad jen ve vědě je často to pravdivé poznání i to nejkrásnější – proto je tak šťastným povoláním) a jak víme již ze zkušenosti velmi dobře, pěknost hesla, pěkný billboard dobrou a pravdivou politiku nedělají.

pv4

Na prodej se zdá být téměř vše. I Václav Havel. Ten po své smrti slouží kde komu, stává se volným symbolem k použití – kdo ale skutečně zná a poznává Havla? Dnes se zdá, že Havel spíše “platí” za něco, než že by něco říkal.  A takto “platí” pro ty, kteří jej berou jako svůj lehký štít, či jako snadný terč. A je to náš společný polistopadový osud? Dorostli podobně všichni Češi do doby, kdy jsme každý na prodej?

p2

Vedle působení peněz, násilí a moci, musí pravda čelit i otázce rozmanitosti – je jen jedna, či mnoho pravd? Může být pravd více a přesto všechny pravdivé? Co říci na tuto mnohobarevnost pravdy? Snad jen to, že pravda prochází nad růzností, ale zároveň jen skrze tuto rozmanitost můžeme mít záruku její správnosti. Porozumět tomuto vyvážení mezi jedinou pravdou a uznáním nároku někoho jiného a druhého na hledání své i obecné pravdy, tedy možnost soutěže a diskuze, tak v tom spočívá trvalé téma demokracie a kultury. Tyto debaty ohrožuje na jedné straně dogmatismus, na druhé straně pak relativismus, tj. nezájem a ochota přiznat cokoliv za pravdivé.

pv3

Co však nás může utěšovat, že Pravda napříč všemu skutečně vítězí a české dějiny jsou toho důkazem. Nejde o vítězství zcela šťastná, bez boje a obětí, úplná a na věky, samozřejmě. Pro život ze dne na den se nám naše heslo může zdát odcizené, ale pohled na dějiny, na různé porážky a nejistoty a nakonec správná rozuzlení nám dokazují, že jde o heslo správné a měli bychom se ho držet – při nejmenším z úcty k dějinám, tj. historickým faktům i skutečným zážitkům dřívějších generací.

A rozhodně bychom neměli nikdy zapomenout, že největší totality dvacátého století – nacismus a komunismus, pravdu ponížili pod názor masy. Dle jejich vizí je pospolitost lidí, ať už v kulturní extázi vlastní výjimečnosti, nebo průmyslové expanzi, vždy více než pravda a co nejhůře – kritické hlasy jsou méněcenné, proti-lidové a takoví lidé méněcenní. Taková je podstata totalitárního a nedemokratického myšlení, kterou bychom měli znát a vůči níž právě “Pravda vítězí” slouží jako zástava, resp. proti heslu “Jednota vítězí”. Ale poslouží jistě i proti dnešnímu, podobně vypjatému, byť méně násilnému, tržnímu heslu “Jednotlivec vítězí”. Hledat prostřední cestu mezi jednotným společenstvím a společností jednotlivců, tak to znamená mít zájem o fakta a objektivní realitu – ta má být nosnou “idejí” státu a společnosti.

pv6

Pro mnoho dalších instalací zde již bohužel není místo. Ale jedno je zřejmé – studenti na gymnáziu v Trutnově velmi dobře porozuměli, co vše je v sázce v heslu “Pravda vítězí”. Moc dobře ví, že jde o věc složitou, znejisťující, nepříjemnou; ví, že úlohou hesla není nás jen ujišťovat, ale také ponechávat “na trní”. Proto také galerie nepřináší nějaký seznam pravd, ale odneseme si z ní to nejcennější – otázky. Znát správné otázky a mít svobodu je veřejně klást, mít pak chuť k práci, k přemýšlení a i ochotu se zbavit pro ně svého pohodlí – to vše je součástí přání dosáhnout života v pravdě. I to může být pravé životní vítězství.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Příspěvek byl publikován v rubrice Naše doba a jeho autorem je J. Bureš. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: J. Bureš

Jsem postgraduálním studentem sociologie na FSV UK. Prostřednictvím časopisu se zabývám možnými výklady vlastenectví a osobně mu rozumím jako prostému dobrovolnictví, jehož předmětem zájmu jsou svátky, zapomenuté osobní příběhy, výklady dějin jako smysluplného příběhu a pozitivní tématizace budoucnosti České republiky. V rámci spolku Vlastenci.cz pomáhám s popularizací myšlení T. G. Masaryka: https://facebook.com/zivy.masaryk

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*