Konformita

 

Pojem „konformita“ patří v sociologii mezi nejužívanější termíny. Jednoduše bychom jej mohli definovat jako takové jednání, které žádným způsobem neporušuje normy, na kterých se společnost nebo její část dohodla. Oproti pojmu „konformita“ můžeme postavit „deviaci“. Tu rozlišujeme na pozitivní a negativní. Pozitivní deviace společnost nějakým způsobem někam v dlouhodobém měřítku posouvá (například boření rasových stereotypů), negativní deviace společnosti škodí (kriminalita).

Odpověď na otázku, proč je důležité, aby se většina společnosti chovala konformně, je nasnadě. Společnost nastavuje určitá pravidla především nikoliv proto, aby samoúčelně zachovávala status quo, ale proto, aby s pomocí ověřených postupů zabezpečila svou vlastní existenci. Teorie středních vrstev Jana Kellera je jedním z pohledů na tento postup. Tvorba konformity je však věcí mnohem starší než vůbec nějaké společenské vrstvy. Před mnoha tisíci lety vznikla řada tabu a zákazů, ať už z pověrčivosti nebo racionální úvahy. Ve starých společnostech bylo například nemístné, aby dítě chodilo samo do lesa – v lese sídlil zlý duch, který zatoulané děti unášel. Předáváním legendy o zlých silách si společnost zajišťovala, aby nedocházelo k úbytku jejích členů. Určitý podíl pozitivní deviace však byl vždy nutný, aby společnost nezakrněla.

Podíváme-li se na to, jak se společnost za poslední dva a půl tisíce let proměnila, vše pozitivní od změn ve smýšlení a ústupu od dogmat až po vědecko-technický pokrok (i ten však má mnoho negativních stránek – pro mě jsou stěžejní dopady na praktické a anti-metafyzické uvažování moderního člověka, které je často cílem mé kritiky). Byli antičtí to filozofové, kteří přiměli (alespoň některé) lidi smýšlet kriticky. Byli to první křesťané, kdo přišli s myšlenkami boží lásky. Novověcí myslitelé kritizovali metafyziku a relativizovali vnější realitu. Astronomové svým neortodoxním přístupem pomohli potlačit monopol na výklad skutečnosti. Ve všech případech se ukázalo, že cesta, kterou se společnost pod vlivem těchto lidí začala ubírat, byla vesměs správná. Tato zkušenost by nás měla poučit, že prakticky všemu, co společnosti neškodí a nijak nepopírá lidství druhých, ale naopak se snaží společnost ve svých důsledcích napravit, by měla být dána volná ruka působnosti.

Občas se zamýšlím nad tím, jak je možné, že si společnost uchovává řadu zvyků, které prakticky nemají žádné opodstatnění a jejichž porušování nemůže nikomu vadit. Mám na mysli otázky vkusu – oblékání, úprava zevnějšku… Občas mi mé úvahy připadají infantilní, ale proč je například žádoucí, aby párové části oděvu byly barevně totožné? Nechci působit jako anarchista nebo idealista, ale mám pocit, že kdyby společnost tolik nelpěla na nesmyslných normách, které nemají na její přežití žádný vliv, pak by se při snaze o individuální originalitu všem lidem žilo daleko lépe.

Tento článek vznikl jako autorova školní práce.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

1 komentář u „Konformita

  1. Deviaci zřejmě nejlépe analyzoval Robert King Merton. Koukni na obrázek. V tabulce nahoře jsou institucionalizované postupy a vlevo jsou společensky oceňované cíle. Pěkně v tom lze najít postup “dr. House” – dosahuje vždy oceňovaných cílů, ale zároveň neuznává institucionalizované postupy, tzn. v tabulce je to deviace formou inovace. Tohle forma sociální deviace je často uznávaná a třeba americká kultura je tímhle fenoménem hodně fascinována.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..