Krize aneb hledáme viníka

A zase je tady to slovo! Přesto, že ho asi nikdo z nás nemá rád, setkáváme se s ním snad každý den, ať už chceme nebo ne. Přesto, nebo možná právě proto bych se v tomto článku rád podíval na krizi z trochu jiného úhlu pohledu.

Poslední dobou už začínáme být unavení informacemi, co všechno nám krize vzala a ještě vezme, tedy jejími důsledky. Začínají nás více zajímat samotné příčiny (a kdo za to všechno může?!), což je dobře. Zároveň však nenápadně vyrůstá nové nebezpečí. To spočívá v tom, že se necháme nalákat na zjednodušená řešení… Jen zkuste nadhodit téma viníci krize při běžném rozhovoru či zadat tato slova do googlu… Je to přece jasné, za krizi můžou líní Řekové! Příčinou krize jsou politici, beztak všichni jenom kradou a nic dobrého pro své země nedělají! Ale ne, vy to nechápete, za všechno zlé může skupina Židů, kterým patří banky a jejich cílem je ovládnout celý svět! To je jenom ochutnávka z pestrosti názorů, kterým věří dost lidí, protože to prostě bylo na internetu nebo to říkal kamarádův kamarád.

V úvodu jsem mluvil o jiném úhlu pohledu. Tak tedy – co kdybych se zeptal, zda za krizi nemůže tak trochu i každý z nás? Cože? Já že můžu za krizi? Ty ses úplně zbláznil! Já jsem jenom obyčejný člověk, já nedokážu nic změnit, já se můžu jenom dívat, jak je všechno kolem mě horší a horší…

Opravdu se můžeme jenom dívat? Řeknu Vám tajemství. Já jsem taky jenom obyčejný člověk, nejsem nejchytřejší na světě, jsem mladý, nezkušený a ještě k tomu mám spoustu chyb – jsem však přesvědčený, že i tak něco změnit dokážu. Ale začít musím u sebe. Opravdu jsem potřeboval ty bulvární noviny, na které jsem 10 Kč ušetřil tak, že jsem si koupil místo českého másla německé? Když mi prodavačka u pokladny omylem vrátila víc peněz, využil jsem příležitosti ke svému obohacení? Řada těch politiků a finančníků, na které všichni tak svorně nadáváme, totiž taky jenom využila příležitosti. Takže neříkejte, že nejsme jako oni. Musel jsem spěchat tak, že jsem neměl čas pomoci té paní, co se jí vysypal celý nákup na chodník? Pak si stěžujme na všudypřítomnou neochotu, když dennodenně dáváme praktické lekce mladší generaci i svému okolí. Opravdu mi ten dělník nestál za úsměv a vlídné slovo, když jsem viděl jeho námahu? Asi ne, musel jsem přemýšlet nad zákazníky v práci, jsou vždycky tak otravní…

Úkolem těchto otázek není nikoho obviňovat, ale spíše pomáhat v zamyšlení.

Nemám rád špatné konce, měl bych vymyslet pozitivní závěr. Víte, ani já nejsem tak naivní, abych věřil, že má snaha být lepším člověkem bude znamenat o 100 % lepší svět už od zítřka. Ale myslím si, že nejprve je třeba změnit malé věci, které jsou základem těch velkých. Pak snad jednou přijde den, kdy budeme opravdu hrdí na to, že naši představitelé i lidé, které běžně potkáváme každý den, pocházejí z nás, obyčejných lidí.

„Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek.

V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku.
Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání.

Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.“

Tomáš Baťa, 1932

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..