Mariusz Szczygieł: Gottland

Policista dostává kytici na Národní třídě v roce 1989Jakým jsou Češi národem? Jaká je pravá česká nátura? Je snad Švejk typickým Čechem, či se sami snažíme do jeho role napasovat? Proč je mezi Čechy nejoblíbenější neexistující Cimrman – nalezneme v něm klíč?
Je velice těžké na tyto otázky odpovědět.
Česká historie byla vždy plná (zapomenutých) hrdinů a dlouhou řadou podvodníků a zrůd všeho druhu.
Jedni proto pak Čechy glorifikují, další neskonale haní.
Čech sám asi těžko může objektivně hodnotit svůj vlastní národ. Jenže naopak cizinec stěží zhodnotí jiný národ, který dostatečně nezná. I když jedna možnost tu je – musel by národ, v tomto případě Čechy, důkladně poznat. Ba dokonce milovat.
A takový je přesně Mariusz Szczygieł. Varšavský Polák, který si zamiloval Česko a rozhodl se o něm psát. Výsledek jeho několikaleté práce představuje dílo Gottland.
Jací tedy Češi jsou, na to se pokusil odpovědět. Často vyjevil pravdy, které si nechceme přiznat.

Kniha sestává z esejů, jenž jsou za sebou chronologicky řazeny od počátků 20. století po současnost.
Eseje se zabývají osudy rozličných lidí, kteří se dotýkali významných událostí české či československé historie. Obvykle však nejde o veřejně známé osobnosti, nýbrž o ty, které stály spíše v ústraní a jejichž osudy nejsou dobře známé. Jedná se například o sochaře, stavitele a pozdější ničitele nechvalně známého Stalinova pomníku v Praze na Letné nebo o „pochodeň 2003“ – mladého studenta, který se kvůli stavu současné společnosti a světu upálil na stejném místě jako Jan Palach. I když se jedná o lidi zcela neznámé, jejich životy jsou vskutku zajímavé a často pro československou historii zásadní.
Přesto se objevují životopisy i některých známých a důležitých osobností, jmenovitě rodiny Baťů, Lídy Baarové nebo Marty Kubišové. Autor však užívá netradičního pohledu, jeho „cizácká“ pozice mu je velkou výhodou. Asi takovou možnost by si přáli sociologové zkoumající společnost…
Vzhledem k zaměření díla na 20. století se jeho velká část odehrává za komunistické totality. Z prvního pohledu by se mohlo zdát, že kniha je jakousi kritikou totality a jejího vlivu na lidské vztahy a chování. Avšak shodné znaky vykazují činy lidí před i po tomto období.
Autor se tak trefil do černého, pro mnohé bolestivě – střízlivý neidealizovaný pohled na náturu českého národa není příjemný.
Eseje jsou psány velice čtivě, často investigativním způsobem připomínajícím detektivky.
Na první pohled vykazují řadu bulvárních znaků s příměsí sarkasmu. I když jsou osudy jednotlivých lidí prezentovány víceméně vesele, jde paradoxně o dost smutné a kruté příběhy. Věřím, že Poláci se u čtení museli nesmírně bavit.
Je možné se na Gottland dívat ze dvou úhlů – buď jej brát jako sarkastické povídky plné černého humoru anebo jako na horor, jehož hrůza nestojí na samotných příbězích, ale v jejich pravdivosti.
Szczygiełovi se podařilo proniknout do hloubky, doslova „pod kůži“, české společnosti a odhalit v ní jisté opakující se znaky.
Těžko lze říci, jaké téma je těžištěm všech esejů, resp. osudů lidí, prezentují český národ komplexně. Čteme o úspěšných podnikatelích, ale i o řadových pracovnících nebo běžných školácích. Vše však nepřímo spojuje jedna osobnost.
Je jí Karel Gott, bůh českého zpěvu, ale i bůh – „modla“, kterého lidé potřebují, aby dostali odpuštění.
Ve své podstatě je to paradoxně ďábel, který se tváří božsky a lidé v něm vidí sami sebe.
Své malé, nepatrné přešlapy v době totality, kdy kolaborovali s režimem, omlouvají tím, že nechtěli jednat zle a veškerou vinu odhazují pryč – proč by oni měli být ti zlí, když vidí, že se řadě kolaborantům po pádu režimu nedostalo trestu.
Právě zde vyčnívá Karel Gott, který ustál emigraci a nakonec podepsal tzv. antichartu. I když sám nejspíš netušil, co podepisuje, považuje dodnes chartisty za povaleče a lháře. Není divu, sám propadl víře v konspirační teorie o celosvětovém židozednářském (či iluminátském) spiknutí. Nikdo není dokonalý, i to připomíná kniha.

Obálka knihy Gottland

Obálka knihy Gottland od Mariusze Szczygiela

Gott tak spojuje řadu lidí, takřka každého člověka, protože na všechny má vliv. Česko samotné je „Gottlandem“, Gottovou zemí. Jeho muzeem. (Které donedávna pod tímto názvem fungovalo v Jevanech).
Český slavík dává odpuštění všem těm, kteří zhřešili skrze svou osobnost a minulost. Česko je zemí, kterou spojuje Gottovo myšlení – on je první bez viny. Přežil režim, přežil kolaboraci a dokonale se adaptoval a uchytil za kapitalismu. Nedělal problémy, jednal co nejvíc výhodně pro sebe a vždy se přizpůsobil. Mladickou rebelii rychle opustil a pochopil, že nejjednodušeji se mu bude žít, když bude přitakávat.
Lidově řečeno „držet hubu a krok“. A takový je i český člověk, alespoň tak se nám to snaží Szczygieł naznačit.
Není však nic ztraceno. Toto chování Čechům zachránilo existenci už tolikrát v historii. Jak za germanizace (v době Rakouska), tak za okupace (v době nacismu). I proto Szczygieł zmiňuje Hitlerovy a Heydrichovy citáty. „Čech je cyklista, který se nahoře hrbí, ale dole šlape.“ a „Češi jsou nejnebezpečnější ze všech Slovanů“. Co nezmínil je fakt, že nacistická rozvědka považovala pasivní odpor českého obyvatelstva za největší u všech okupovaných národů.
Proto možná není nutné považovat tuto morálku a způsob chování za zhoubný. Naopak, je to východisko, proč Češi nadále přežívají a proč nebudou ohrožování ani v budoucnu.
Neznamená to, že by snad byli neschopní a sami od sebe kolaborovali – kolaboranty nalezneme v každém národě – naopak existují i šikovní a pracovití Češi. To se snažil Szczygieł dokázat nejen v eseji o rodině Baťů.
Česká nátura přizpůsobení se není prostředkem pro získání vlastního blaha a obohacení se na úkor ostatních. Je spíše snahou zlehčit těžkou a tísnivou realitu. Svým způsobem uzavřít se do ulity. Češi ale nejsou z většiny individualisté a musí si neustále dokazovat, že jednají správně. Musí se poplácávat po zádech. Když nadejde doba, kdy je „ulita“ nevhodná, nebo spíše nepotřebná, odhodí ji s velkou radostí a hrnou se vpřed. Opět společně. Samostatných je málo. Například jako v srpnu 1968.

Odsunování reality a život ve snech má ale svá negativa – to dokazuje Szczygieł v předposledním eseji„Pochodeň 2003“. Pro média bylo jednodušší sebevraždu mladého člověka svést na bláznovství, nežli se opravdu zabývat důvody jeho činu.
Přesto si toto vše Češi uvědomují a řeší to opět po svém – odtržením od reality a vložením do vtipu. To je příklad Cimrmana, v Gottlandu to prezentuje Arnošt Goldflam v poslední eseji. Udělat si srandu z nepříjemných faktů a hlavně ze sebe. I tak Češi utíkají před realitou.
Szczygiełovo vyprávění je poutavé, zajímavé, i když se někdy musí vydat cestou vysvětlování známých faktů a zvláště často se pozastavuje u českého ateismu. To vše je dáno tím, že kniha byla psána také pro polského čtenáře. V tak katolické zemi, jakou je Polsko, je český ateismus nepochopitelný.
Avšak i ten je opět polovičatý a neupřímný. Jako kdyby se vyčkávalo na to, jestli nebude třeba jej v budoucnu přehodnotit.

Szczygieł Čechy nepomlouvá, neglorifikuje, neparoduje a ani nijak neuráží. Podává poměrně střízlivý, i když pro Čecha děsivý, pohled na národ v srdci Evropy.
Po přečtení Gottlandu se v očích čtenáře nestanou z Čechů zrůdy. Spíš normální lidé, kteří se nechtějí podívat realitě do očí a postavit se jí. Lidé, kteří chybují, ale umí se i vzchopit a něco vytvořit.
Český čtenář si po přečtení oddechne. Asi podobně, jako lhář či vrah, který je odhalen. Už nemusí nic skrývat a předstírat, hrůze je konec. Szczygieł nám pomohl odkrýt nepříjemnou pravdu, kterou jsme si nechtěli přiznat a zbytečně ji utajovali. Vyrovnání s minulostí není jen nutností, ale v jistém smyslu očistou a vysvobozením, které je potřebné pro opravdové započetí lepší budoucnosti.
Gottland vede k mnohým zamyšlením. Po jeho přečtení vás bude mrazit v zádech, ale na druhou stranu si uvědomíte, že se nic neděje. Že jsme jen lidi a že může být lépe. Když budeme chtít.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.