Masarykova filosofie práce

Gustave Courbet, ŠtěrkařiNelze plně pochopit Masarykovo pojetí demokracie, aniž bychom nevyložili jeho rozumění práci. Totiž demokracie není u Masaryka pouze státní zřízení, ale je protikladem autokracie a teokracie; stává se antropokracií – vládou lidství. Nevládne „pouze“ lid, ale lid určitým způsobem, naplněný určitou myšlenkou lidství.  Nemůžeme se proto bavit pouze o formě politické správy, ale musíme sledovat „demokracii“ i na konkrétních úrovních života. A právě práce je zcela ústředním monumentem lidského soužití.

Nejdříve: O jaké práci se bavíme? Masaryk na to odpovídá nerozlišováním: „Tedy nemáme vlastně práce svalové bez duševní a duševní bez tělesné. Jen míra může být rozdílná.“ Proto zde práce může být jak mechanická, manuální a řemeslná, ale i tvůrčí či duchovní a politická (uskutečňování zájmu). V pochopení této rovnosti spočívá základ obecného demokratismu.

Rovnost práce doplňuje – u Masaryka typické – odvrácení od romantismu a titanismu, tedy od touhy po velkém činu, po smrti: „My čekáme všichni něco ohromného, velikého, něco, co bije do očí, co podněcuje naši fantasii. Co se zdá nepatrným a je nepatrné, to nás neláká. V našich účelech vždy fantasie hrají velkou roli, ač nám zkušenost ukázala, že těch velikánských účelů ani není.“

Vůči tomuto staví drobnou práci a práci vůbec, ve které nachází mravní základ a jistotu: „Bojovat pro pravdu znamená pro pravdu pracovat, pracovat duchem, pracovat pravdou.“  Nebo na jiném místě čteme: „Pracovat, to znamená odpírat zlému a důsledně. Všude, vždy a zejména zlému v jeho zárodku. To neznamená být radikální, ale vytrvalý. Nemít strachu, řekl bych. Ze strachu se lidé dopouštějí násilí, ze strachu lžou.“

Vytrvalost a pravda se stávají důležitými mravními přívlastky práce, tedy práce drobné-každodenní. Uvědomění těchto přívlastků přináší jistotu a vědomí, že drobnost neznamená malichernost, ale jde o pravé odkrytí hloubky ideálů a zároveň jejich umožnění a realizaci v běžném životě – již není třeba chrámů, svátků a privilegovaných, drobná práce je uskutečnění myšlenky každý den každým.

V oné drobnosti se neliší práce intelektuála, řemeslníka, vědce, politika a dělníka. Dříve byl aristokrat teatrální a to v opozici proti „špinavé práci“ poddaných, později byl romantik vydáván na pospas životním eskapádám (vůči sebevraždě pro nešťastnou lásku se nám zdá drobná práce jako cosi ošklivého a nepodstatného), studenta tento odpor postihuje také: „Kdyby někdo chtěl našemu českému studentstvu radit: Nemusíte tolik piva vypít a nemusíte tolik prokouřit, složte ty peníze pro své nuzní kolegy, to by byla láska k bližnímu – vysmáli by se mu. Nuže, co to je? Ne, že by ti lidé byli zlí, ale je to ta nechuť k malým obětem. A požádejte od téhož studentstva velkou demonstraci, která je mnohem hloupější a špatnější – to ano.“

Pokud Masaryk mluví o rovnosti práce, pak to nesmíme zaměňovat s tím, jak tomuto tradičně socialistickému sousloví rozuměla Komunistická strana. Nejde o sociální program na přestavbu mezilidských vztahů, jenž může být prosazen státem i násilně, ale osobní útěcha, či rada, kde nacházet hodnoty: „Běží o to, v malých věcech vyhledat to velké. To tam je. Vlastně to velké i to všední je v nás. Kdo dovede ve všedním životě těžit hodně mnoho citů, hodně mnoho poznatků, ten je zabezpečen a nemusí se bát všednosti. To může být všední život a při tom nadmíru nevšední hloubka citů a poznatků, o které člověk zvyklý okázalosti nemá potuchy. Být boháčem v sobě a ne v těch vnějších skutcích a v očích jiných!”

Tato etika má právě platnost nejvyší v demokracii, neboť podává výklad hodnot pro všechny bez rozdílu stavu a povolání. Hodnotné není již pouze to nejvyšší a nedosažitelné, výjimečné a vzácné, ale každý občan se může upnout k drobné práci. Neznamaná to snad snadnější cestu, ale mnohem realističtější. Neznamená to méně hrdinskou, ale pevnější, neboť demokracie nevystačí s pár „rýtiři pevné vůle”. A aby se z tohoto požadavku nestalo vzhlížení utopické společnosti nadčlověků, tak se zaostřuje vůle na činy malé. Hrdinství práce a hrdinství vůbec nejsou již příliš odlišné – i typický demokratický hrdina může činit potichu a drobně (Alois Eliáš je nám příkladem). V tom spočívá hluboké pochopení demokracie, neboť Masaryk nenabízí pouze prázdné ideje jako jsou Svoboda a Rovnost, ale vyplňuje jejich prázdnotu výkladem pro běžný život. Je to výklad, který nečiní rozdíl mezi vyvolenými a zbytkem, jenž k nim má pro jejich nadhodnotu vzhlížet a s obdivem poslouchat. Je-li drobná práce všeobecně zažita a občané odvážní se v náhlích okamžicích zachovat správně, aniž by došlo zisku či slávy, pak je demokratická společnost skutečně pevná a nepokořitelná žádnou ideologií, jež by si nárokovala poslušnost za hranice lidského života a svobody myšlení.

 Použitá literatura

Masaryk. T. G. Jak pracovat. přednášky z let 1897 – 1898. Dostupné z www: http://bratrstvo.org/Brotherhood.php?content=literatura&book=jak_pracovat&ch=1 .

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Příspěvek byl publikován v rubrice Naše doba a jeho autorem je J. Bureš. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: J. Bureš

Jsem postgraduálním studentem sociologie na FSV UK. Prostřednictvím časopisu se zabývám možnými výklady vlastenectví a osobně mu rozumím jako prostému dobrovolnictví, jehož předmětem zájmu jsou svátky, zapomenuté osobní příběhy, výklady dějin jako smysluplného příběhu a pozitivní tématizace budoucnosti České republiky. V rámci spolku Vlastenci.cz pomáhám s popularizací myšlení T. G. Masaryka: https://facebook.com/zivy.masaryk

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..