Národní 3

Národní 3

Národní 3

Ne, nejedná se o žádný projekt nacionalistů, takový název totiž nese nový časopis, čtvrtletník, který v tomto roce začala vydávat Akademie věd České republiky a která na příslušné adrese, tedy na Národní třídě č. 3 v Praze, má své sídlo.

Lze ovšem předpokládat, že zmíněná adresa není jedinou inspirací tohoto názvu, ale že s sebou nese i nepřímo vyjádřené poselství, které si každý čtenář musí najít sám. Podtitul časopisu zní “Revue akademie věd ČR pro vědu a umění“ a má tak vyjadřovat dnes často opomíjené spojení vědění a znalostí s uměním, které nakonec tvoří spolu s dalšími prvky to čemu říkáme kultura. Stejný pohled razil i zakladatel předchůdkyně dnešní akademie, nejznámější český mecenáš Josef Hlávka od jehož úmrtí uplyne letos 100 let. http://www.hlavka-jubilejni-rok.cz/ Možná si řeknete…časopis akademie věd ??? … to je asi nějaké nudné čtení pro vědátory…Tak tomu ovšem naštěstí není a časopis by měl být určen zvídavé široké veřejnosti, studentům středních a vyšších stupňů škol, a koneckonců každému koho zajímá i trošku hlubší a jiný pohled na věci kolem vědy, umění a historie v Česku, než jak se může dočíst v běžných populárních časopisech. Zmínil jsem se o tom, že “by měl být“…a to proto, že jako každý nový počin trpí i tento svými dětskými nemocemi. Zejména je poněkud nejasné komu, že je časopis ve skutečnosti určen a jaký má cíl. Prozatím se jedná o ne příliš profilovaný soubor jinak velice zajímavých příspěvků a esejů převážně informačního rázu. Dozvíme se tedy zajímavá fakta a skutečnosti, chybí však skutečně hlubší myšlenkové zaměření časopisu, který editoři sice uvádějí a předesílají, ovšem težko jej nalézt. Dostaneme tedy porci poměrně zajímavých informací, ale chybí něco o čem bychom mohli přemýšlet a s čím bychom mohli polemizovat. Předpokládám, že časopis nechce vypadat pouze jako reklamní brožurka akademie, ale že časem získá i nějakou výraznější profilaci…tedy, že dozraje…pokud…pokud časopis přežije. Myslím, že nejbolestnějším nedostatkem tohoto časopisu je, že o něm téměř nikdo neví a že není vidět v běžných novinových stáncích. Reklama a propagace je tudíž také to podstatné co by novému projektu velmi prospělo. Týká se to také internetových stránek, které by mohly být víc vidět. http://www.narodni3.cz/cs/aktuality/index.html
Do dnešních dnů vyšlo nulté, první a druhé číslo…a právě z prvního čísla Vám přinášíme pár recenzních postřehů níže.

Přes popsané nedostatky je nutné vyzdvihnout tento počin, jako svého druhu v dnešní době ojedinělý, který má velmi těžkou pozici na mediálním trhu zaplaveném bulvárem a lacinými klipovitými informacemi a (ex)formacemi.

Krátké sdělení šéfredaktora časopisu pro Český rozhlas.
http://www.rozhlas.cz/mozaika/veda/_zprava/432013

První číslo nového časopisu Akademie věd Národní 3 není sice číslem doopravdy prvním, poněvadž mu v závěru minulého roku předcházelo jakési úvodní číslo nulté – přesto jsem se však rozhodl podívat se na obsah právě oficiálně prvního čísla nového časopisu. Jednotlivé poznámky píšu ve stejném pořadí, jak je můžeme nalézt při listování časopisem.

Pominu-li úvodní představovací editoriál Václava Pačese, pak prvním příspěvkem je rozhovor se dvěma zástupci mladší generace vědců v České republice. Dovídáme se o oborech jejich činnosti, jež je v jednom případě fyzika pevných látek a v druhém případě historie a zaměření na historii manželství od středověku a vývoj názorů na polygamii v křesťanské Evropě. Oba mladí vědci se zamýšlí nad smyslem vědy, vědecké práce a základního výzkumu v ČR a polemizují s názory, které jednostranně vyzdvihují pouze roli aplikovaného výzkumu. Stejně kriticky se vyjadřují ke způsobům hodnocení vědecké práce – různých druhů vědních oborů přírodních versus humanitních , kdy snaha o okamžitou aplikovatelnost zvýhodňuje nejvíce patentové přihlášky, kterážto kategorie se například ve vědách humanitních vůbec nevyskytuje. Rovněž vyjadřují politování nad podceňováním publikací v českém jazyce bez ohledu na jejich účel, které mají jedinečný význam pro humanitní vědy, ale také pro rozvoj české odborné terminologie a propagaci věd přírodních. V rozhovorech došlo i na téma školství v ČR ve srovnání s ostaním světem a Evropou.
Druhým příspěvkem je zamyšlení geologa Václava Cílka o směřování idejí vědy a filozofování nad budoucími perspektivami a všudypřítomným heslem o nezbytnosti vypořádávat se s “novou situací“.

Petr Fischer ve svém příspěvku probírá svět bizarnosti soudobého umění i (ne)umění, jeho smyslu či (ne)smyslu v současném světě – kterak odráží či neodráží a jak svou dobu. Je to dnes podivná doba umění pro “odborníky“….podivná nutnost výkladu soudobého umění bez něhož ztrácí smysl a vypovídací hodnotu. Autor se také zamýšlí nad krizí estetického myšlení, které je ne nepodobné krizi myšlení vědeckého. Dnešní umělecké dílo se teprve spoludotváří v mysli pozorovatele, podobně, jak o čtení knih a jejich spoludotváření čtenářem hovoří postmoderní interpretace.

Následuje soubor esejí a vyjádření, kde se různí vědci pokouší poodkrýt emocionální rovinu vědeckého bádání a vynalézání. Co je společného na vzrušení z objevu ve společenských i exaktních vědách? Jednotlivé osobnosti se vyjadřují nejen k osobním pocitům provázející objevitelské nadšení a touhu poznávat více, ale také se zamýšlejí nad smyslem chápání vědy, které je nakonec stejně rozmanité, jako vědci sami.
Pátý příspěvek představuje již několik let běžící kulturní projekt “Pražské premiéry“, jež se snaží přispět k tomu, aby se česká kotlina opět vrátila do centra hudebního dění v Evropě. Jedná se o představení českých hudebních premiér ve srovnání se světovou konkurencí. Tento příspěvek týkající se kulturního dění také připomíná, že spojení vědy a umění byla i idea České akademie věd a umění, jejímuž zakladateli Josefu Hlávkovi je věnován příspěvek následující.

Kdo jsou to mecenáši?, jaké jsme měli a máme mecenáše v českých zemích?, jaká je historie i přítomnost. Nejznámější ikonou českých mecenášů byl Josef Hlávka, mimo jiné zakladatel jíž zmíněné České akademie věd a umění (předchůdkyně dnešní Akademie věd), architekt a stavitel mnoha významných staveb v Čechách i Evropě. O Josefu Hlávkovi a jeho díle, ale také o jeho současnících a také pokračovatelích pojednává šestý příspěvek.

Národní 3

Národní 3

Jaká je ve zkratce historie a současnost českého filmu z pohledu vlasteneckých a národních motivů? Proč jsme se jich na rozdíl od Poláků, Američanů, Rusů či mnoha jiných národů vzdali? Jaký je typický český filmový hrdina? Zamyšlení nad těmito a dalšími otázkami spjatými s českou kinematografií se můžete dočíst v příspěvku Pavla Taussiga.

Stanislav Komárek se ve své eseji mimo jiné netradičním pohledem zamýšlí nad popularizací vědy a smyslu tohoto počínání…a koneckonců nad popularizací čehokoli.
6 krátkých medailónků…šesti bohužel zcela zapomenutých architektů židovského původu, jež u nás působili v období první republiky. Ačkoli jsou jejich jména dnes zaváta prachem času a nepřízní osudu, tak kolem jejich děl dennodenně chodíme či v nich sami bydlíme.
V závěrečném textu pan Lubomír Dorůžka vzpomíná a vypráví, téměř nostalgicky, stručnou historii pražského jazz klubu Reduta od časů 2. světové války po dnešek. V průběhu času se z legendárního klubu, který se těšil nebývalému zájmu a z něhož vyšlo mnoho významných osobností české kultury a kulturních počinů, stal v dnešní době bohužel jen jeden z mnoha… a pro našince navíc finančně poněkud těžko dostupný podnik.

Tolik stručně z obsahu prvního čísla časopisu Národní 3. Jaký je to tedy časopis a pro koho je určen? Rozhodně se nejedná o časopis odborný, ale nelze jej uplně nazvat ani populárním. Řekl bych, že je to tak trochu vědecký a trochu společenský magazín, a tudíž docela příjemné počtení pro vzdělané lidi. Tím “vzdělaný“ míním člověka se všestrannými zájmy a přehledem, který je zvídavý a je obdařen zdravým selským rozumem. Myslím, že na rozdíl od populárních časopisů, kde člověk hledá především zábavu, zde najde spíše prostor se něco nového dozvědět. Ovšem chybí mně, jak jsem již zmínil v úvodu, větší profilace, více polemik, více myšlenek a názorů. Dovídáme se většinou pouze neutrální informace nekonfliktního charakteru tak, aby byli všichni čtenáři spokojeni. Možná, že by ale neškodili nějaké větší myšlenkové šťouchance jednotlivých autorů. Časopis rozhodně není určen pro běžného konzumenta bulvárních listů ve stylu Havlovského imaginárního “Fuje“…ten by se jednoduše nudil. Takže závěrem bych shrnul, že časopis Národní 3 by mohl najít své čtenáře zejména mezi mladými, inteligentními a zvídavými lidmi…a přeji proto také redakci časopisu šťastnou ruku při výběru autorů příspěvků…a rád bych vzkázal nechť se nebojí větší myšlenkové profilace… prostě ať se autoři více vyřádí a čtenáři ať mají s čím vést myšlenkové polemiky.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Příspěvek byl publikován v rubrice Naše doba se štítky časopisy, Tiskoviny a jeho autorem je D. Drahoňovský. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: D. Drahoňovský

Velmi nepravidelně přispívám na web vlastenci.cz, v tomto projektu mám spíš úlohu šťourala, šedé eminence a poradce všeho druhu...takový místní brouk Pytlík. Profesně jsem chemik, a poněvadž se s láskou věnuji intenzivně tomuto oboru, tak zanedbávám většinu svých ostatních zájmů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..