Nemějme Srpen Rusům za zlý

Stále pláčeme na tom samém. Roky 1938 a 1968 jsou údajně ukázkou české zbabělosti. Přitom se nemáme vůbec za co stydět a dokonce se z jistého úhlu pohledu můžeme holedbat nadčasovostí, pokrokovostí a hlavně promyšleností oněch „kapitulací“. Asi to vidím moc positivně, ale o tom až jindy.

Vadí mi jedna věc, a to, když se osočuje celý národ za nějaké příkoří, o kterém rozhodlo pár hlavounů kdesi v bunkru, na banketu nebo třeba při honu na zajíce… Tak například Němce stále leckdo považuje za největší zlo na světě, a za ně hned často řadí Rusy, jakožto další naše okupanty. Nějak se zapomíná, že v oněch smutných osmičkových rocích na naše území vstoupila nevycválaná bota vojáků z Polska (1938 i 68), Německa (1938 a 68, i když druhé je sporné), Rakouska (1938), Maďarska (1938, 1968), Bulharska (1968) a SSSR (zde ale v některých případech nepřijeli etničtí Rusové). A tak bychom mohli nenávidět půlku Evropy či čtvrtku světa. Kamarádi zůstali snad jen Rumuni, s kterými už léta nesousedíme.

Důležité je si uvědomit, že ti vojáci sem nepřišli z vlastní vůle, ale dostali to rozkazem. A v roce 68 tedy rozkazem z Moskvy. Všichni. I Poláci, Němci, Bulhaři, nešťastní Maďaři… ale kdo z nich opravdu chtěl? Poláci, jejichž občan se kvůli vpádu upálil? Maďaři, kteří zažili to samé o 12 let předtím? Nakonec i ti mladí ruští chlapci si mysleli, že Československo zachraňují. Ostatně, i proto sovětské vedení nechalo nasadit hodně neslovanských Sovětů, aby se s Čechy a Slováky nemohli domluvit.

Je taková tradice xenofobního a šovinistického jednání, které je zakořeněno kdesi v každém z nás. Hádám, že to má nějaký pradávný důvod, když jsme ještě jako opičáci lezli po stromech a neměli rádi ty cizí, protože jsme jim nevěřili. A tak někteří z nás mají tendenci „Rusáky“ či „Skopčáky“ osočovat jako okupanty. Může za to ale právě ten Vasil či Hermann, kterého jste potkali? Vždyť jsou to dost pravděpodobně stejní lidi jako vy. Nebezpeční jsou však ti, kteří chtějí staré myšlení, ať už sovětské, nebo nacistické, zpátky. A mezi normálními lidmi a demagogy či radikálními nacionalisty musíme rozeznávat.

Největším zlem je nekontrolovaná moc

Nemá cenu otevírat staré rány a hlavně „otevírat si hubu“ na nevinné. Za všechna ta příkoří, utrpení, pošlapání, za ta můžou ideologové a „mocní“ kdesi „nahoře“. Ti, které nikdo nekontroluje, opojeni svou nelegitimní silou páchají zlo, aby získali větší moc. A to se může stát nejen u Rusů či Němců. Ale kdekoliv. Od Slovinska po Brazílii, v Asii, Evropě i Antarktidě. I malá země s diktátorem může napáchat mnoho zvěrstev a křivd.

Právě ta bezbřehá moc, nekontrolovaná nikým, jen slepě následovaná či s úšklebkem trpěna, je to, proti čemu se je nutné postavit. Tam má smysl „otevřít si hubu“. Ne na Rusy ve Varech a Němce při výletě v Česko-saském Švýcarsku. Hrdinové jsou ti, kdo se nebojí vystoupit proti mocným. Kouzlo demokracie je právě v tom, že občané mají nejen právo, ale povinnost kontrolovat moc. Jinak stát nebude prosperovat. Jednotlivci, iniciativy, opozice, novináři – ti všichni mají koukat politikům a úředníkům (ať už zvoleným, nebo dosazeným) pod prsty a prásknout je přes ně ve chvíli, když chtějí sáhnout na něco, na co nemají právo. Na peníze nás všech, na naše práva a svobody, na naši čest (třeba, protože někam pošlou vojáky vyžrat krámy, tedy okupovat a budeme v té zemi bráni za okupanty).

PS: Věděli jste, že do roku 2000 měli Rusové jinou hymnu, než tehdejší a opět současný prezident Vladimir Putin revidoval sovětskou a s upraveným textem ji vrátil Rusku? I to leccos, bohužel, naznačuje.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..