O kvalitě a “kvalitě”

S tím, jak plyne čas, mění se pomalu obsah našeho jazyka. Máme-li vzít v úvahu strukturalistický pohled Ferdinanda de Saussure, dochází ke změnám jak z hlediska označujícího (mění se podoba samotných slov), tak označovaného (dochází k posunům významu). My bychom mohli přidat i rovinu uživatele jazyka – o významu některých slov dnes rozhodují jiní lidé než dříve. V tomto kratším článku se zaměříme nad proměnami vnímání a užívání pojmu “kvalita”.

Pojem “kvalita” můžeme chápat dvěma způsoby:

1. Kvalita jako filozoficko-logická kategorie. Zde pod pojem kvalita přísluší smyslově vnímatelná stránka věci nebo jevu: barva, chuť, zápach… O toto vnímání pojmu “kvalita” se zasloužil především řecký filozof Aristotelés.

2. Kvalita jako subjektivně stanovená množina kladných vlastností, jež si činí nárok na objektivní platnost. Tato pro mnohé pravděpodobně kostrbatá definice vlastně představuje naše vnímání “kvality”. Kvalitní je to, co je dobré ve svých důsledcích – ať už z hlediska praktického účelu nebo jen smyslového požitku. A právě toto užití pojmu “kvalita” bude předmětem našeho krátkého zamyšlení.

Měla-li jakákoliv věc být ještě před několika desetiletími označena za kvalitní, musela projít přes síto soukromého nebo veřejného posouzení. O tom, nakolik byl nebo nebyl daný výrobek kvalitní, rozhodovali především vzdělaní a kultivovaní spotřebitelé. Výrobci a dovozci považovali za čest, pokud se jejich zboží dostalo dobré pověsti z řad tehdejší veřejnosti. Kvalita byla zaslouženým cejchem, který producentovi oznamoval, že svou práci odvádí na znamenité úrovni.

S nástupem masové vzdělanosti, modernizace a později i postmodernizace společnosti bylo jasné, že význam, popřípadě užívání klíčových pojmů jako “kvalita” vůbec, dojde podstatných změn. Slovo “kvalita” není zdaleka jediným termínem, který postihlo znehodnocení jeho významu. Například slovo “přítel”, které se kvůli jeho nadužívanosti v souvislosti s nárůstem vlivu sociálních sítí stalo prakticky prázdným pojmem, je typickým příkladem úpadku významové stránky. “Přítelem” již není ten, s kým sdílíme část svého já, a přitom jeho osobě připisujeme vysokou hodnotu. “Přítelem” je ten, komu chceme dovolit, aby sdílel  naše data. Z “přítele” je nyní nástroj pro zpřístupnění funkcí na Facebooku. Jeho povaha je výhradně instrumentální.

Podobný osud potkal i pojem “kvalita”. Zcela v souladu s tradičně citovaným postmoderním stanoviskem, že význam slovům přiděluje především uživatel, změnilo toto slovo svůj význam nikoliv pro jeho instrumentální znásilnění jako v případě “přítele”, ale téměř výhradně kvůli způsobu jeho přidělování. Zatímco dříve o kvalitě rozhodovala veřejnost (která sice v dobách jejího vrcholu v 18. století představovala jen malé procento ze skutečného počtu obyvatel dané země, ale která byla k rozhodování a k produkci ratia bezpochyby kompetentní), dnes o tom, co je “kvalitní”, rozhoduje obvykle sám výrobce.

Dovršením uzurpace pojmu “kvalita” je produkce levného potravinářského zboží obchodními řetězci. Každý z nás má jistě zkušenosti se značkami jako Euroshopper, Clever nebo Tesco. Výsadní postavení mezi těmito atrapami potravin zaujímá značka Albert Quality. Výrobci těchto nepovedených potravin přidělili cejch “kvality” čemusi, co je svým působením na chuťové buňky ve skutečnosti její urážkou – kdo například okusil citronovou minerální vodu od Alberta či z Tesca, dá nám jistě za pravdu. A pokud může o “kvalitě” svých výrobků rozhodovat sám producent, je v ohrožení (s jistou dávkou nadsázky) nejen pojmový aparát člověka, ale také jeho smyslová soudnost – masy, které laciné zboží z obchodních řetězců nakupují, již nezajímá jeho skutečná kvalita, ale pouze cena. Ta je až omamně nízká, zboží tedy jde na dračku a jeho “kvalita” může nadále růst.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

4 komentáře u „O kvalitě a “kvalitě”

  1. No jo, ale to, že používám fejsbůk ještě neznamená, že přikládám rovnítko mezi přítel a známý. Naopak si toho jsem plně vědom.

    Souhlasím s tím, že se devalvuje a fejsbůk je jen vedlejší. A co devalvuje, on mění svůj význam. Už existuje přítel ve významu milenec (partner atd.), a k tomu plurál přítelové (který se zatím naštěstí neuznává jako správný).

    ___

    Já taky netvrdím, že Albert si myslí, že je to kvalitní. Jak jsem psal, jde víc o marketing. Ale normálnímu člověku, který má alespoň kus mozku, to prostě neříká, že je to kvalitní.
    Ale asi se bavíme jeden o voze a druhý o koze. Protože máš pravdu, v tomto případě se to slovo taktéž devalvuje.

  2. Petře, nesouhlasím skoro s ničím, cos napsal. 🙂

    Obávám se, že slovo “friend” znamená opravdu “přítel”. Dá se možná použít i jako “známý”, nijak to ale neodporuje jeho devalvaci. A ano, Facebook sice nepoužívá každý, ale na množství nesejde – jde o to, kdo jej používá. A nastupující ekonomicky/politicky/sociálně aktivní generace s ním prostě pracuje. Dějiny vždy formovali ti, kdo měli přístup k informacím. Co si dělala spodina (z dnešní perspektivy neuživatelé Facebooku), bylo relativně jedno.

    Co se týče Albert Quality, tak ani sami páni z Alberta nemůžou věřit tomu, že jejich výrobky jsou kvalitní. Pokud nějaké věci přiřknu nějaký přívlastek, neznamená, že se s ním sám ztotožňuju. Albert dobře ví, že produkuje s prominutím sračky, ale nijak ho to netrápí. Ten název opravdu vznikl za účelem prodeje, popřípadě tam slovo “Quality” mohlo být umístěno prostě jen tak – asi jako si můžeš nepotřebné mince dovolit nechat rozjet vlakem na kolejnici, protože pro tebe nemají žádnou cenu.

  3. Tak já bych řekl, že problém je jinde.

    Ale popořádku.
    Fejsbůkovského přítele nemůžeš vztahovat na celou společnost. Fejsbůk neužívá každý (ostatně, Ty taky ne :-P). To je chyba překladu, když někdo přímo přeložil “friends” jako “přátelé” a ne “známí”, což by sedělo dokonale. Jestli je to chyba angličtiny, netuším, můžeš poradit.

    Dále pak, že je někde napsáno “Albert quality” neznamená, že je to kvalitní. Já to chápu tak, že je to “kvalitní podle Alberta”, což pro mě přímo znamená, že to nemusí být kvalitní pro mě.
    Proto jsou tu značky typu Klas-A, které stojí nad výrobky a neuděluje je obvykle sám výrobce.
    Tady nevím, jestli je vinna nějaká posmoderna, ale spíš je to jen marketingový tah na hloupého spotřebitele.

  4. Albert má i další stupínek, “exclusiv”, či tak nějak …:) Tenhle marketingový závod devalvuje, co se dá. Tchaikovsky u reklamy na toaletní papír a diamant u pracího prášku. Možná by environmentální hnutí měla rozšířit zájem z přírodních prostředí i na kulturní. Ostatně princip, zneužití zdrojů, zůstává stejný … “Hnutí pro ochranu neutorizované vážné hudby, jazyka a jiných kulturních symbolů” 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..