Koalice Občanských a Sociálních demokratů je neobhajitelná a stala se očekávatelným zdrojem veřejného pozdvižení. Ano, v rámci Ústavy se jedná o naprosto korektní postup zastupitelské demokracie.  Ale v rámci slušnosti a jisté neuzákonitelné empatie, jež by měl politik vůči svému voliči mít, je to jednání, které si veřejnost musí vysvětlovat podezřelými zákulisními dohodami.

Otázkou ale je, kolik z demonstrujících před Magistrátem hlavního města byli voliči stran sjednávající koalici a kolik bylo podporovatelů odsunutých stran. To není maličkost, uvědomíme-li si, že se pod transparenty o morálce skrývají občané, kteří chtějí zamezit tomu, aby se jejich strana stala stranou opoziční. Je zřejmé, že takové jednání nemůže být považováno za plně legitimní. Chtě nechtě zavání snahou o „násilné“ prosazení vlastního politického subjektu. Vznikající koalice je především neslušná pro voliče ODS a ČSSD, ti by měli být slyšet, a pokud jsou s ní spokojeni, pak se jedná o projev vůle většiny Pražanů. Jistě, že nespokojení mohou být i voliči TOP 09, ale je zřejmé, že jejich jednání je již hraniční a podstatou stejně neslušné, jako projednávaná koalice.

Tak by se také dalo říci, že v nastalé situaci, kterou vyvolalo spojování nespojitelného, již není možné jednat v rámci pravidel, slušnosti a demokracie. A tak již nemá význam se ohánět demokratičností a legitimitou, neboť ta byla pryč v ten moment, když politik ztratil zájem o přání svého voliče a pokračuje snahami o fyzické přerušení hlasování o novém primátorovi. Zde máme další důkaz, jak křehká je demokracie a jak neudržitelná je, chápeme-li ji jen jako soubor článků Ústavy.