Politická korektnost aneb Když se dětem vypráví pohádky

Všímám si neblahého přesvědčení, že politická korektnost je prostě z éteru stvořená neblahá vlastnost, kterou stačí eliminovat tím, že se prostě budou říkat věci, „tak jak jsou doopravdy“. To se domnívám je hluboký omyl. Pohádky se budou vyprávět jen do té doby, dokud zde budou ti, kterým se říkat musí. Proto je politická korektnost  hlavně druhotným příznakem úrovně myšlení z ní vyplývajících nebezpečných mechanizmů uvažování, které je bohužel nutné ochlazovat hyperkorektním jazykem.

Politickou korektnost lze skutečně přirovnat k šišlání a eufemismům v komunikaci s malým dítětem.  Takový jazyk je vědomě a pečlivě konstruovaná realita, tak aby se zbytečně dítě nezatěžovalo, aby pomáhalo jeho rozvoji.  Stejně tak se politická korektnost snaží křečovitě plnit výchovnou úlohu skrze „pohádky s významem“. Proto se nezbavíme politické korektnosti do té doby, dokud bude docházet k hrubým dezinterpretacím, k možnosti, že sdělení by mohlo vést k negativním důsledkům jako u příliš hrubé komunikace s malým dítětem.

Politická nekorektnost

Často se manifestativní nekorektnost spojuje právě s těmi, kvůli kterým politická korektnost musí existovat, neboť nerozlišují obecné od konkrétního, pojem od reality. Všechny ty snahy o politické nekorektnosti jsou tak prostory, kde malé děti spolu mluví sprostě, jen aby ukázali, že se nebojí, že jsou už náramně dospělé (Altermedia, Zvědavec, apod.). Stejné je to s myšlením. Nejde o to říkat samoúčelné „tvrdé pravdy“, ale o to dopracovat se k nim. Někdy je možné zaklít a říct vulgaritu, ale musíme vědět, že jde o samoúčelnou vulgaritu, hyperbolu a vtip (OLOL), která vytváří vlastní realitu a nejsou proto politickým názorem. A jako uvědoměle umělá realita jsou schopny nějakým způsobem realitu reflektovat, neboť ostatně i ona je konstruktem. Vystihují něco, ale rozhodně k tomu fakticky nic neříkají. Jsou schopny využít k vtipu holocaust a zároveň jej nechat absolutně nedotknutelný. Taková jemná komunikace však není uplatnitelná masově a právě proto musíme mít politickou koreknost. Pokud by nebyla, pak by někdo vtip, či prostý pojmový popis pro přenos informace, považoval za obecné vystižení reality. Což je první krok k předsudku, k mstám vůči  skupině po činu jednotlivce  a obecné eskalaci napětí.

Totalita pojmů

Naše  obecná kultura myšlení funguje na nesmírně starých principech. Stále příliš věříme na slova a na to, že přesně sedí na realitu. Takový scholastický realismus nás svádí k tomu, že nad námi vládnou pojmy. Politická korektnost je pak zoufalá snaha „demokratické politiky“ (myšleno étosem, duchem demokracie) vyrovnat s tímto výkladem světa. Musí se užít neutrálních pojmů, neboť užití jiných by bylo špatně vyloženo a skrze nepochopení by vznikaly předsudky, respektive pojmy by skrze jednání začaly ožívat.  Je zákonem, že pojem popisuje  nesmírně dobřet ty skupiny lidí, které sám zformoval. „Cikán“ sedí perfektně. Proto se některým lidem zdá divné, proč by měli být nazýváni jinak, či vůbec tento pojem tabuizovat.  No nemuseli by se jinak nazývat, pokud by oni samotní a většina společnosti skrze tyto pojmy neprodukovala vzorce jednání, jež je utváří.

„Rozumný člověk“ si uvědomuje rozdíl mezi diskuzí a realitou, mezi zprávou a skutečností. Ostatně černý humor je právě příznakem tohoto uvědomění. Dokud bude existovat totalita pojmů a identit, do té doby se budeme muset vyrovnat s politickou korektností. Jinak řečeno, demokracie není vyložitelná v termínech totalitně-pojmové kultury myšlení, aniž by nebyla redukována a neporozuměna. Důkazem toho budiž jakákoliv velká internetová „diskuze“. Je možné s takovými mluvit na rovinu?

Jak tedy?

Myslím, že není dobré agresivně útočit na politickou korektnost – ona za nic nemůže. Problém je hlubší, ona je skutečně jen defektní formou komunikace vyplývající z konfliktní situace mezi manifestovanými ideály demokracie a kulturou myšlení ve společnosti. Jistá míra politické korektnosti bude potřeba vždy, neboť  každý člověk nemá čas na to, aby čerpal vědomosti z odborné literatury a tvořil podrobně vlastní světonázor. Aby nedošlo k nebezpečným zkreslení, musíme mít vzdělané novináře, politiky a obecně celou širokou kulturní elitu, která bude umět vyjádřit komplexnost „reality“ v jednoduchém jazyku. A je faktem, že hyperkorektní jazyk neutrálních pojmů a vyvážených rolí je jednou z cest. Ano, tou nejrubější a nejméně slušnou vůči společnosti, ale znovu opakuji, útočit jen na něj nám nepomůže.

(Existuje ještě politická korektnost pramenící z čistě ekonomických zájmů. To je trochu jiná věc a vlastně těžko eliminovatelná. Filmy, které chtějí být masově úspěšné, musí reflektovat všechny minority, cílové skupiny a proto vznikají ona komicky „gendrově a rasově“ vyvážená obsazení. Pokud to není systematická strategie určená státem, tedy nějaká norma, která by násilně měnila dílo, pak je to v pořádku. A neboť jsou „genderově a rasově“ vyvážené filmy především zábavné jednohubky a blockbustery, pak je zřejmé, že vůbec o nic nejde. )

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

3 komentáře u „Politická korektnost aneb Když se dětem vypráví pohádky

  1. Mám pocit, že každá doba má takovou svou “korektní mluvu”…před rokem 89 byl oficiální veřejný jazyk také velmi svérázný, nejen svými pojmy, ale i stavbou vět z nichž mnohé se omílali, jako úspěšné tak dlouho až se z nich staly dobová klišé. Stejně tak mi dnešní oficiální korektnost připomíná tuhle záležitost, včetně toho, jak na to kde kdo nadává a přitom to sám používá. Jinak opakem korektnosti je možná sprostota, takže určitě apriorní programová nekorektnost je stejně úchylná, jako přebujelá hyperkorektnost, která pozbývá smyslu a stává se fraškou, podobně, jako dřívejší komunistická rétorika, či nacistická rétorika…..ona každá oficiální pravda má sklony k tvorbě různých newspeaků, nicméně to, že současný systém ještě není zcela totalitní umožňuje, že hlasatelé nekorektnosti se ještě nemuseli přestěhovat do kotelen či za ostnaté dráty. To znamená, máme možnost přebujelou korektnost přistřiávat, aby nepřebujela ve svůj opak….možnost máme do té doby pokud tu budeme mít možnost nějaké diskuse…ale to jistě nebude na věky a určitě dřív nebo později se nějaký ten nový newspeak opět prosadí, jako jediný tolerovaný (naštěstí opět ne na věčné časy)…:-D 😀

  2. Politická korektnost jako ochrana před pojmovou totalitou… Zajímavý příspěvek. (Nemyšleno ironicky, já už nejsem takový kritik PK, jakým jsem ve své konzervativní fázi studia byl.)
    Možná by stálo za to rozvést, odkud se PK vzala, jenže těžko se dobereme dál, než že ji sem zavál Duch doby.
    Boj proti totalitě pojmů – nedalo by se to dělat jinak? Napadá mě úplné rozvolnění významů (postmoderna), ale to nebude nikdy fungovat stoprocentně a tlakem k tomu nikdy nedojde. Pak bychom se vůbec nemuseli domluvit.

    • Proti totalitě pojmů jde bojovat i diskuzí … ale kdo na to má čas v rámci každodenního života práce/volný čas/práce? Tak je v konfliktu idealita demokracie a její realita.
      Takže skutečně může být politická korektnost z čistě pragmatického hlediska schválitelná… Ale snad jen pro přechodné období .. cílem nesmí být novinář, který porovnává slovíčka podle nějakého rejstříku povolených a nepovolených výrazů, ale sebevědomý a vzdělaný, který ví sám, co je vhodné a co není.

      Tohle je skutečně nesmírně komplikované téma. Jinak sledovat nějaké evoluční předky politické korektnosti by mohlo být zajímavé, snad i nutné … asi cenzura? Na místo toho pol. kor. se samoorganizuje? Nebo katechismus? Určitě to stojí za promyšlení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..