Podivný proslov německé kancléřky

“Co se (tehdy) zdálo být nemyslitelné, bohužel, stalo se skutečností. Třetí říše zanikla,” prohlásila německá kancléřka Angela Merkelová v nedávném proslovu na sjezdu sudětoněmeckého landsmanšaftu.

“Mnoho lidí (…) doufalo, že Evropské společenství, které tehdy vzniklo, se stane novoupodobou společné státnosti. Konec konců, vždyť jim slibovali i společnou měnu, i společný hospodářský prostor, i společné ozbrojené síly, ale vše zůstalo u slibu a velká země zmizela,” pokračovala Merkelová.

Vyjádřila také politování nad tím, že ve dvacátém století Německo ztratilo historická území na východě: “A když se Slezsko a Danzig (Gdańsk) náhle ocitly v jiném státě, tak až tehdy Německo pocítilo, že ho nejen okradli, ale přímo oloupili.”

“Miliony Němců šly spát v jedné zemi a probudily se v zahraničí, během krátkého okamžiku staly se z nich národnostní menšiny (…) a německý lid se stal jedním z největších, ne-li vůbec největším rozděleným národem na světě,” prohlásila o období před počátkem deportací Němců po druhé světové válce z území Polska, Československa a dalších zemí.

“A co na to německý stát? Co Německo? Svěsilo hlavu a smířilo se, spolklo tuto urážku. Naše země byla tehdy v natolik vážném stavu, že prostě nemohla reálně chránit své zájmy. Ale lidé se nemohli smířit s do očí bijící historickou nespravedlností,” pokračovala.

“Ano, všichni jsme to dobře věděli, cítili srdcem i duší, ale bylo nutno ohlížet se na realitu a již na novém základě budovat nové dobré sousedské vztahy s nezávislým Polskem,” uzavřela Merkelová.

Kdyby podobný proslov německá kancléřka Merkelová pronesla, jen málo lidí by to nezvedlo ze židle. Merkelová samozřejmě nic takového veřejně nepronesla. Propůjčil jsem si pasáže proslovu Vladimira Putina v den, kdy připojil okupovaný Krym k Rusku, a jen vyměnil několik slov – z Ruska se stalo Německo, z Krymu Slezsko, ze Sevastopolu Gdaňsk, ze Společenství nezávislých států Evropské společenství atd.

Ne, ani náhodou tím nesrovnávám Putina s Hitlerem, nebo nacistické Německo se Sovětským svazem. Přesto mě jedna věc udivuje, a to je tolerance nejen naší společnosti k Putinově snaze o restauraci Sovětského svazu se všemi jeho symboly. Už v roce 2000 navrátil Ruské federaci hymnu SSSR (v níž sice nechal změnit slova, ale některé pasáže jsou totožné), v proslovu 18. března 2014 vyjádřil politování nad rozpadem Sovětského svazu a nyní se nijak nebránil možnosti přejmenování Volgogradu (někdejšího Caricynu) na Stalingrad.

A v tom tkví ten problém. Sovětský svaz byl totalitní zemí, jejíž vedení nechalo povraždit miliony lidí – buď prostou bezohledností (hladomory a bídnými podmínkami v gulazích) nebo cíleně (etnickými a “třídními” čistkami či protižidovskými monstrprocesy) – a další statisíce deportovat. Záměrně napadal cizí státy a jejich území okupoval. Ostatně, Československo bylo Sovětským svazem okupováno mnohem déle, než nacistickým Německem. A ano, tato okupace nebyla tak fatální, ale byla to okupace, která měla své důsledky i oběti. Se sovětskou anexí východního Polska v roce 1939 se těžko dá srovnávat.

Obdivovat se k SSSR není to samé jako obdivovat se například k rozpadlému Československu – to totiž zažilo poměrně dlouhou éru svobodného, samostatného demokratického vývoje. Sovětský svaz nikdy dlouhodobě demokratický a svobodný nebyl. A zvláště v případě, kdy se s obdivem k SSSR pojí i toleranci k totalitnímu diktátorovi Stalinovi, je takový obdiv opravdu znepokojující.

Můžeme říkat, že před a po Stalinovi byla situace “lepší”. Nebyla. Ano, teror nebyl tak silný, ale i ta okupace Maďarska a později Československa odstartovaly až dlouho po jeho smrti. Polsko další okupaci v 80. letech zažehnalo zřejmě jen díky tomu, že vytvořilo svoji vlastní.

Proto bych byl opravdu opatrný v adoraci Putinovy politiky. Nynější ruská nacionalistická politika nebyla rozhodně cizí ani Stalinovi, kterého Putin zjevně toleruje. Připojovat území jiného státu, protože na něm žije významná ruská menšina a kdysi patřilo k Rusku, to je věc velmi nebezpečná a vytváří nepěkný precedens. Připojí k sobě nyní Maďarsko jižní Slovensko a části Rumunska? Albánie Kosovo a části Makedonie? A Polsko třeba některé vesnice Těšínska? Často se objevuje precedens Kosova – ale je to jen Putinova mystifikace. Na Krymu neprobíhalo vraždění etnik (což se neděje ani nyní při bojích na východní Ukrajině), území Kosova nebylo připojeno k jinému státu a samostatnost nabylo po dlouholetém působení mezinárodních sil.

Obsazení Krymu řada lidí hájí tím, že přeci Spojené státy také napadly Irák nebo Afghánistán. Ale není to jedno? To, že váš soused zabil pět lidí vás neopravňuje zabít dva. To platí i pro příklad Kosova.

Kdyby se podobně chovalo Německo a obdivovalo se k Třetí říši, nechalo zpětně přejmenovávat náměstí po Adolfu Hitlerovi, požadovalo odstoupení bývalých území v Polsku či Česku, argumentovalo silně nacionální tématikou, požadovalo spojení s Rakouskem… na to vše by zřejmě reagovaly okolní státy mobilizací – politickou a zřejmě i vojenskou. Adorace SSSR, mimochodem někdejšího spojence nacistického Německa, který napadl Polsko a baltské státy, jejichž území si ponechal, nechává většinu evropských států chladnými (vyjma těch, které jsou přímo ohroženy ruským vpádem).

Nevyzývám k nenávisti vůči Rusku, ale myslím si, že je nyní důležité dát si dobrý pozor, jak se ruská politika zachová a jaké další kroky podnikne. Dlouhaletá existence a vývoj SSSR nás uchlácholily, že vlastně tak špatný nebyl, ale nic nemůže být dál pravdě. Minimálně už jen proto, že i naše země zažila jeho okupaci.

Článek byl původně uveřejněn na blogu autora.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..