Proč věřím na sociologii

Je potřeba říci, čím je sociologie platná. Nikoliv jen, jak má být platná ideálu poznání o sobě, ale jak je prostě užitečná pro člověka. V takovém příspěvku nepůjde o to bořit mýty o sociologii samotné, ale bořit mýty o vědě, o objektivitě, o faktech a o tom, jakým způsobem slouží obecně poznání k rozvoji společnosti – říci, jak nesmyslné je uvažovat o společnosti jako o stroji, který lze inženýrsky vylepšit. Chci říci, že sociologie není užitečná široké společnosti svými „teoriemi a knihami“, ale svými metodami poznávání společnosti, svým „poznáním o poznání“, které je nutné pro vyvarování se chyb, které každý člověk při pohledu na společnost činí. V tom je její zatajená jedinečnost a ztracené heslo pro komunikaci mezi ní a lidmi mimo ní.

 

 

 

Nástroj

Začněme triviální větou, že sociologie je věda o společnosti. Termín „věda“ neoznačuje jen „sbírku faktů a zákonů“, ale taktéž soustavu nástrojů a metod poznání. Věda je vědou ve svém procesu vznikání a nikoliv ve svém předmětu zájmu. Ano, sociologie nemůže své hypotézy ověřit experimentem, čímž se dostává do stejné role jako například meteorologie – jiná věda zkoumající vrcholně komplexní systém, jenž není možné dlouhodobě předvídat. Avšak to nás nesmí odradit takové složité jevy zkoumat. Jen se musíme vyrovnat s tím, že využití takové vědy musí být zcela odlišné od věd, které produkují vědění sloužící pro  konstrukci strojů a léčení organismů (metaforicky řečeno).

Tím chci, říci, že sociologie nabízí především kultivaci lidského poznání – zdravý rozum, jak říká Bauman, intelektuální řemeslo, o němž mluví Mills. Proto můžeme říci, že pro širokou společnost má takovýto význam: Pomáhá léčit souhrn vědomostí o společnosti každého člověka v důsledku toho, že nabízí metody, jak mají být tyto vědomosti ideálně konstruovány. Nikoliv co si máme myslet, či jak si máme myslet, ale jak vypadají ty nejhrubější chyby a omyly. K tomu je právě nutné uvědomění, jak jsou naše názory o světě spojeny s naší životní zkušeností. Žádný sociolog dnes neříká, že existují objektivní pravdy, právě naopak, říká, že žádné nejsou a právě tahle slova každého, kdo má ve svém slovníku pevně zakořeněné slovo „pravda“ a jiné „totální pojmy“ (levice X pravice, národ, svoboda, suverenita, ap.), sociologický voyerismus uráží. Nelze se jich plně vzdát, ale je možné nebýt jejich sluhou, můžeme je ovládnout, aby byly užitečné. A právě za tímto účelem, musíme pochopit, jak jsou představy o společnosti a světě obecně společností udržovány a jak nám byly během výchovy vštěpeny. Pak se můžeme teprve svobodně rozhodnout. To vede k jedinému – nejsme pasivní nositelé ideologií a představ o světě, ale zároveň jich nejsme úplně zbaveni a můžou stále hrát důležitou roli v našem životě, nebo můžeme stále hrát role, o kterých víme, jakou mají hodnotu, tedy tupě si nemyslíme, že jsou přirozené, či dané shůry (ideologie, náboženství).

Změna

To vše určuje také jakou změnu sociologie nabízí – nikoliv skrze řešení „shora“, skrze nějaké idealistické koncepty ideální společnosti, ale o tom, že společnost změní především změna v myšlení jednotlivců. Oni ji tvoří, oni ji realizují.

Sociologie ukazuje, jak nahé jsou ideologie, a proto ji každý ideolog nenávidí. Sociologie se vypořádává s komplexními systémy lidských světů, a tak tvoří komplexní změť poznatků bez jednotného jazyka, a proto je odcizena realitě každodenního života. Proto musí především nabízet své relativně jednoduché poznatky o tom, jak poznávat společnost, které mají mít naprosto zásadní místo v modelu vyučování občana, chceme-li aby ovládl umění kritického myšlení o sobě, což znamená o společnosti. Existuje stále hrozba, kdy složitější globální události a změť informací budou násilně zjednodušovány a opakovaně zjednodušovány (jak dnes vidíme na případě konspiračních teorií). Tato hrozba je hrozbou pro lidský rozum, což znamená snížení schopnosti demokratického systému efektivně vládnout. Populismus a radikalismus budou vždy spojeny právě s jednoduchými modely poznání – nikoliv jen s nevědomostí faktů, ale s neschopnosti s “fakty” pracovat.

Proto volme, zda chceme slepě žít pro věčné pravdy, či zda chceme mít větší moc nad svým životem. V prvém sociologie překáží, v druhém nám trošku pomáhá.

 

Tyto myšlenky volně navazují na článek Přístup k výuce dějin a význam sociologie a reagují na smutný a všeobecně panující názor (vedle absolutní nevědomosti) Proč nevěřím na sociologii.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Příspěvek byl publikován v rubrice Naše doba se štítky občanská společnost, poznání, sociologie, Věda a jeho autorem je J. Bureš. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: J. Bureš

Jsem postgraduálním studentem sociologie na FSV UK. Prostřednictvím časopisu se zabývám možnými výklady vlastenectví a osobně mu rozumím jako prostému dobrovolnictví, jehož předmětem zájmu jsou svátky, zapomenuté osobní příběhy, výklady dějin jako smysluplného příběhu a pozitivní tématizace budoucnosti České republiky. V rámci spolku Vlastenci.cz pomáhám s popularizací myšlení T. G. Masaryka: https://facebook.com/zivy.masaryk

1 komentář u „Proč věřím na sociologii

  1. Kouknul jsem se na vyjádření slečny či paní Krausové a její věta “Zkrátka a dobře každý příklad má jen jeden výsledek, chemická reakce jen jednu správnou rovnici a lidská páteř obratlů.” mi jen potvrdila podezření, že o těch zjevných věcech toho moc neví a zejména pak o přírodních vědách a matematice. Matematický příklad rozhodně velmi často nedává jeden výsledek, záleží na podmínkách řešení, na zvoleném oboru hodnost či dimenzi….stejně tak může být příklad regulérně neřešitelný v některých mezích. Stejně tak chemická rovnice je lidský výmysl, kterým popisujeme jeden konkrétní chemický děj, ale to neznamená, že zároveň neprobíhají děje jiné a opět že změnou podmínek tohle můžeme měnit nebo taky ne a že pokud studujeme nějakou konkrétnost tak si něco vybíráme a zbytek jakoby zanedbáme a vůbec nám nevadí, že rovnicí popsaný proces probíhá jen třeba z 10% a ostatních 90% tvoří procesy jiné, často všelijak provázané s tím původním. Je to prostě stejně komplexní systém, jako jiné….jen trochu jednodušší než je třeba společnost a biologické systémy atd. Jen u molekul a jejich chování se nikdo nevymlová na relativizaci hodnot a postmodernu, jak se na změny nazírání v humanitních vědách koukají třeba jejich odpůrci. Molekuly si vždy dělaly co chtěly a je jen naše chyba, že jsme viděli jen něco…stejně tak u přírody a společnosti s tím, jak jde čas tak v chování společnosti máme tendence vídat průmět současných paradigmat a na pomoc si vzít něco ze samoobsluhy přírody, která poskytuje cokoli chceme a potřebujeme podpořit nějakým argumentem…. Snaha o jednoznačnost je chiméra ve všech vědách a věděních…prostě jak kdy…vždy záleží na podmínkách, ale ty se mění, jako se mění to, jak o kdo na to kouká….. Jde o to uchopit to co chceme právě z takovýchhle komplexních systémů a nebojovat s nimi, ale využít je.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..