Ráj socialistů – mocný Sever a chudý Jih (?!)

Zamýšlí se ti, kteří se zaklínají solidaritou, rovností, bratrstvím a socialismem, jak na tom v mezinárodním měřítku jsou státy Severu a Jihu? Uvědomují si, že to, proti čemu bojují v rámci hranic, se děje mezi státy? Že jejich sen o socialistické společnosti klidně může stát  na vykořisťování jiných států? Zřejmě nikoliv. Myslí pouze na to, jak tato hesla uplatnit v naší zemičce, ať to stojí, co to stojí. V článku se pokusím poukázat na to, čím by se mohl myšlenkový svět levicového politika obohatit.

Je zřejmé a nemusíme o tom dlouze diskutovat, že naše hospodářství stojí na chudých státech Jihu. Příčina je zřejmá – cenové války velkých řetězců v kombinaci s nutností vydělávat je nutí, aby razantně snižovaly náklady, a nesnadněji se šetří tam, kde se nikdo neozve.  Pro nás je to dobré, pro řetězce je to také fajn, ale je zřejmé, odkud se tento zisk bere. Nemusíme příklad rozvíjet dále, aby nás nenapadl pojem „vykořisťování“. Od některých ekonomů uslyšíme, že obchod je vždy výhodný pro obě strany, neboť zvyšuje „celku“ výkonnost. To lze udržet leda na papíře a ti, kteří na tomto budují svoji politiku, jsou prostě hlupáci i přes nesporný intelekt, jímž oplývají. Neuvědomují si, že směna je spravedlivá, když mají obchodní partneři stejné vyjednávající schopnosti.  Proto zřejmé, že pro velké nadnárodní společnosti je výhodnější, aby státy jihu byly korumpovatelné, slabé a bez rozšiřujících se lidských práv. Neříkám, že si to přejí, či o to dokonce usilují, ale nemají důvod to měnit. Tlačí cenu dolů a už je přirozeně nezajímá, jak toho dodavatelé dosáhnou. Dalším a mnohem hlubším problémem je chování nadnárodních korporací v zemích Jihu. Ať už je to Bhópálská katastrofa nebo banánový průmysl, je zřejmé, že v prostředí bez kontroly, bez ochrany základních lidských práv se dějí věci ne-nepodobné těm, jež si prožívali dělníci v 19. století v Evropě.

To je očekávaný důsledek svobodného trhu, kde aktéři jednají racionálně. A právě od toho by tu měly být strany skutečně levicové, který by na tyto skutečnosti poukazovaly a snažily se mírnit nespoutanou rozumovost, která odlisťuje naše životní prostředí, ať už je to příroda nebo společnost. Je tomu tak? Domnívám se, že nikoliv, že člověk je pro „levičáky“ člověkem jen po patník vlastní hranice. Chvástají se spravedlností a solidaritou… ale jen pro někoho. Všichni jsme si rovní, říkají, ale „někteří jsou si rovnější“. To je přesné vystižení situace a nejhrozivější na tom je, že se tak děje naprosto přirozeně, bez otázky, ani náznaku nejistoty.

Bylo by mylné domnívat se, že řešením je tradiční socialistická revoluce, kde bychom svrhli „zlý kapitalismus“ a zachránili tak „ubohé státy Jihu“. To je blbost. Řešení spočívá v demokracii a trhu samotném. Je-li trh racionální, pak se řídí podle toho, na čem může vydělat. A právě demokracie umožňuje vytvoření občanských sdružení, které pomáhají rozšiřovat povědomí o původu zboží, o tom, jaké má důsledky jeho spotřeba, tedy rozšiřovat informace, které jsou spotřebiteli běžně nedostupné. Svobodný trh není špatný (ani dobrý), prostě nerozlišuje, zda ocení morální, či amorální jednání.

Článek je součástí mini-seriálu, kde se snažím poukázat na neschopnost české politické levice zodpovědět současné společenské problémy. Viz Zelený stát, Dekonstrukce levice a pravice, Mýtus o rohu hojnosti.

Pro více informací o problematice „neférového obchodu“ navštivte tyto stránky: www.fairtrade.cz.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Příspěvek byl publikován v rubrice Naše doba se štítky kapitalismus, levice, třetí svět a jeho autorem je J. Bureš. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: J. Bureš

Jsem postgraduálním studentem sociologie na FSV UK. Prostřednictvím časopisu se zabývám možnými výklady vlastenectví a osobně mu rozumím jako prostému dobrovolnictví, jehož předmětem zájmu jsou svátky, zapomenuté osobní příběhy, výklady dějin jako smysluplného příběhu a pozitivní tématizace budoucnosti České republiky. V rámci spolku Vlastenci.cz pomáhám s popularizací myšlení T. G. Masaryka: https://facebook.com/zivy.masaryk

3 komentáře u „Ráj socialistů – mocný Sever a chudý Jih (?!)

  1. Neštěstím dneška je to, že výsledkem snahy pomoci okolí a “zlepšit společnost” je utvoření politické strany. Politická strana je pro veřejně činné osobnosti. Založí-li se nová a malá strana pak je její fungování přirozeně devalvováno na “hraní si na politiky”, schůzování, titulování a programování. Energie z prvotní vůle pomoci tak vyprchá a cesta k fiasku je vydlážděná raz dva.

    Myslím, že lépe zapojit se do menších občanských aktivit, které mají reálně splnitelné programy. Pak je možné pracovat a vidět i výsledky, což pak znovu může jiné lidi motivovat.

    Za další si nejsem jist, zda kdybychom vyměnili politiky, pak by se zastavilo “zadlužování”. To je výsledek mnohem hlubších a mnohem nejasnějších problémů, které vyplývají z toho, že chápeme hospodářství a ekonomiku jako přírodní jev, který má být ovládán profesionály. Ale je zřejmé, že problémy se objevují v této “přírodě” a proto je nejsme schopni plně řešit. Tím chci říci, že nejdříve je nutné mít skutečně hluboký analytický koncept (odkrýt vše, co se zdá být přirozené a neměnné) a skutečně novou ideologii … pak je teprve smysluplné zakládat nové politické strany. Takový přístup je však nebezpečný ve své časté radikálnosti, nacházení konspiračních teorií “za vším co známe” a inklinaci k utopismům …

    Děkuji za oslovení, ale i já sám se stavím skepticky k fungování politické strany na “vlastenectví, či nacionalismu).

    https://blog.vlastenci.cz/uvahy/koncept-narodni-strany/

  2. Osobně si myslím, že cokoliv se jmenuje “Vlastenecká strana”, tak je krajně podezřelé. Ne že by mohlo jít o extremisty, ale naopak o lidi bez myšlenky. Podle mě není vlastenectví nosné na program strany. Vlastenecké by měly být všechny strany.

    Viz články kolegy:
    https://blog.vlastenci.cz/vlastenectvi/vlastenectvi-jako-program/

    https://blog.vlastenci.cz/vlastenectvi/jedini-pravi-vlastenci/

    Vaši stranu neznám, zkusím se na Vás podívat. :))

  3. Vážený pane Bureši, jestli jste jeden z mála lidí v této republice, který se snaží znovu obnovit vlastenecké myšlenky a vlastenectví jako takové, tak to jste náš člověk a ještě se divím, že nejste náš člen strany, jsem předseda uvedené Vlastenecké strany v České republice a jestli se kouknete na naše zde uvedené stránky webu, tak tam si můžete již některé vlastenecké postoje a názory přečíst. Nejsme žádní fašisté, nebo neonacisté, ale ani nejsme komunisté a nebo levičáci,nebo pravičáci, jsme pouze normální lidé, které už to všechno kolem nás nebaví a hlavně už nás nebaví se stále koukat jak nás pomalu a jistě rozkrádají, já tedy stále pochybuji, že v tomhle tom našem státě ještě jsou vůbec nějaké možnosti něco rozkrást, když už všechno rozkradly ty před nimi, jen je tady ještě otázka jestli součastní vládnoucí činitelé nás víc nezadluží ve světě, než jsme? Tak toho se stále bojím víc. Zatím Vám děkuji, že jste se touto mou myšlenkou zabýval a přečetl jste si ji s pozdravem předseda Vlastenecké strany Roman Podzimek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..