Sníh. 1:0 pro přírodu.

Za oknem to znovu padá, musím jít pro dřevo na oheň a strašně moc se mi nechce. Nohy mám promrzlé, až necítím jednotlivé prsty. Koukám, jak si milióny vloček najednou doslova prší odněkud shora. Je kolem nuly a jako naschvál sněží. Když mrzlo, po vločce by se člověk nahledal. Brzy se příroda zmocní všech výtvorů lidských i nelidských. Vše pokryje nespoutaná padající opona mistrovsky přesných vloček.

Jejich rychlost je pozoruhodná – zkuste se zamyslet, jak lehounká je jedna vločka ze zmrzlé vody, a i když nefouká, padá tak rychle, že nejde uhlídat, jestli a kam přesně spadla. Vločky mají tak nádherné tvary, jsou tak krásné. Děti už je odmalička vystřihují z papíru, designéři je umísťují na balící papíry nebo na vzory zimního oblečení a umělý sníh nechybí v reklamách ani filmech. A když se tyto vločky spojí, je to jen masa bílých kup a závisí jen na jejich umístění, jestli ji uvidíme jako překážející kupu k naštvání na našem parkovacím místě nebo koukáme na vrcholky hor a myslíme si, že krásnější pohled nemůže existovat.

Příroda zahalí svými kupami vloček úplně vše. Ošklivá betonová sídliště a opuštěné domky, stejně jako velkosídla milionářů. Všichni si budeme na chvíli rovni. Budeme mít stejnou sněhovou omítku, stejně kvalitní trávník, dojedeme stejně pozdě do zaměstnání a škol. Barva vaší čepice bude sněhová, barva bundy bude odpovídat barvě právě padajících vloček. Nahoře na obláčku sedící vousatý pán bude přímo oslepen tou září a tím, jak nebude nic vidět, budeme si konečně, alespoň na chvíli, řídit svůj život sami.

Ale ještě bych se ráda vrátila k samotné vločce. Dejme tomu, že jedna vločka je jeden člověk na naší zemi. Vločky jako lidé jsou různé nebo stejné. Některé podléhají vlivu okolí a přizpůsobují se ostatním vločkám, spadnou a spojí se s nimi na jejich hromádce. Některá by radši roztála, než aby se k někomu přidala. Jedna vločka, stejně jako jeden člověk, může být krásná a nebo taky ošklivá. Ale co kupa vloček? Kupa lidí? Krásní nebo oškliví? Můžeme přirovnat hnusnou rozbředlou kupu sněhové hmoty na našem parkovacím místě k mase určité skupiny lidí na místě jiném? Vyvstává kupa otázek na porovnání zdánlivě neporovnatelných skupin. Ale tak jako vločka příliš neovlivní, kam spadne, nevybere si člověk, kde se narodí. Tak jako může být hromada sněhu ošklivá, tak se také  může vykazovat spoustou nádherných vloček. Vždy jde proto o jednotlivé vločky.

Přestalo sněžit a kamna jsou nenávratně vyhaslá. K promrzlým nohám se přidaly prochladlé ruce, a tak odcházím ven mezi vločky pro koš dříví a rovnou si vymetu své bíle zasypané parkovací místo.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..