Současné výstavy

U příležitosti výročí nejrůznějších událostí se pravidelně pořádají různorodé akce. Nejinak je tomu v případě oslav 90. výročí vzniku Československé republiky, které připadá právě na rok 2008. Z množství kulturních a jiných akcí, jež se pořádají či pořádaly po celé naší vlasti, vybíráme několik a postupně Vám přineseme pár postřehů našima očima.

1. Tři výstavy k té naší devadesátce.

Dny kolem státního svátku 28. Října 2008 jsme využili k návštěvě tří tématicky odlišných výstav, které však měly společné to, že se nějak vázaly ke vzniku ČSR.

První, již skončenou výstavu v Clam-Gallasově paláci na Starém městě pražském pořádanou od 12. září do 28. října 2008 jsme navštívili v poslední den jejího konání na státní svátek. A co, že bylo tématem výstavy? Oficiální název zněl: Vojtěch Preissig – Pro republiku! Výstavu připravilo Uměleckoprůmyslové muzeum Praha spolu s Vojenským historickým ústavem a Archivem C.H. Expo. No, a jak již prostý název výstavy říká – byla věnována dílu českého grafika Vojtěcha Preissiga. A to té části jeho práce, kterou se mimořádně angažoval pro svou vlast. Můžu říci, že výstava byla velice pečlivě a pěkně připravena a přinesla reprezentativní průřez Preissigových plakátů, brožur, letáků, grafických listů, návrhů i štočků z období boje za vznik první republiky a poté z období jejího boje za přežití během nacistické okupace. Originální, vkusná a zdravě optimistická propaganda Preissigových plakátů je opravdu nezaměnitelná a s některými ukázkami této jeho tvorby se můžete setkat i na našich stránkách . Na výstavě nechyběly ani velice zajímavé návrhy vlajek pro novou republiku, které si také můžete připomenout zde. Smutný osud Preissiga a jeho dcery během nacistické okupace byl připomenut v závěrečné části výstavy. Oba se zapojili do ilegálního odboje, vydávali vlastenecké tiskoviny, ale nakonec byli odhaleni a Preissig byl uvězněn do koncentračního tábora, kde umírá a jeho dcera byla popravena v Berlíně. Pro nás, kteří jsme věděli na jakou akci jdeme a kdo byl Vojtěch Preissig, byla výstava velkým potěšením a opravdovým zážitkem. Rádi bychom i tímto poděkovali organizátorům, že tuto výstavu připravili a Dr. Lucie Vlčková doprovodila cennou přehlednou publikací pro ty, kteří si kus Preissigova umění a příběhu chtěli odnést s sebou domů.

Druhou výstavu připravila Správa Pražského hradu v Císařské konírně a byla zahájena 24. října 2008 a potrvá do 8. února 2009. Název výstavy je: 28. říjen 1918, 1928, 1938, 1948 v paměti Hradu. Jedná se o poměrně skromnou a rozsahem malou výstavu, kterou hravě zvládnete projít, a to velmi důkladně, do 50 minut. Obsahuje zejména výběr písemností, tiskovin a fotografií z éry prezidentů Masaryka, Beneše, Háchy a Gottwalda. K doplnění slouží zvukové ukázky projevů prezidentů Masaryka, Beneše a Gottwalda. Úvodní krátký film, jež klipovitě zahrnuje celé období o němž výstava pojednává je dle mého názoru až moc krátký. Kromě dokumentů jsou vystaveny rovněž posmrtné masky a odlitky rukou Masaryka a Beneše, a také několik návrhů plastik s českým lvem. Celkově bych řekl, že výstava mohla být mnohem bohatší a hlavně mnohem lépe připravena. Takhle budila dojem, že když už bylo její konání ohlášeno, tak tam musíme něco dát. Rovněž se objevovaly chyby v popisech dokumentů či některé popisy chyběly zcela. Výstava jistě pojednává o velice zajímavém období našich dějin a přináší nesporně mnoho autentických dokumentů, jež zde člověk může zhlédnout. Škoda jen, že byla příprava trochu odbyta a výstava budí dojem, že byla narychlo šita horkou jehlou.

Třetí výstava, kterou jsme během svátečních dnů navštívili pořádá opět Správa Pražského hradu, tentokráte v Tereziánském křídle a otevřena je od 9. října 2008 do 18. ledna 2009. Tématem jsou zde legionáři a také název výstavy zní: Československé legie v Rusku 1914-1920. Je jistě jen a jen dobře, že jsou touto akcí připomínáni českoslovenští legionáři, kteří měli rozhodující podíl v boji za vznik samostatné Československé republiky. Jejich krkolomnou ruskou anabázi přehledně dokumentuje právě tato výstava. Setkáváme se zde především s množstvím dokumentů a fotografií z různých oblastí působnosti legií a jejich nejvýznamějšími představiteli. Výstava chronologicky sleduje příběh vzniku, vojenského vystoupení a posléze strastiplné cesty první samostatné československé armády domů přes Sibiř, do nově vzniklé republiky. Kromě dokumentů a ilustračního filmu je výstava doplněna ukázkami legionářských uniforem a vyznamenání. Celá tato výstava je ve srovnání s předešlou mnohem lépe připravena a rozhodně si zaslouží pozornost nejen těch znalých historie čs. legií, ale právě těch, kteří se touto formou mohou dozvědět mnohé zajímavé o této důležité součásti našich dějin. Tuto výstavu můžeme jednoznačně doporučit k návštěvě, pokud ještě běží. Máte čas do 18. ledna 2009.

2. Státní svátek a přehlídka nejen vojáků

Chtěl bych se zde zmínit také o vojenské přehlídce 28.10. 2008, které jsme se jako diváci také zúčastnili. Jelikož o ní bude pojednáno i v jiném článku, rád bych zmínil jen pár svých postřehů. Přehlídka začala ve 13 hodin v pochmurném a deštivém počasí, které znemožnilo předvedení letecké techniky. Ovšem bez ohledu na toto bezesporu psí počasí, přišlo do Dejvic na Evropskou třídu obrovské množství lidí, což mě velice potěšilo. Opravdu jsem až toto neočekával, a také to po skončení akce bylo znát kolapsem městské dopravy a beznadějně obsazenými hospodami a restauracemi v širokém okolí. Byli to všechno normální lidé, žádná akce pro fanoušky vojenství, převážně rodiny s dětmi. Nebudu popisovat přehlídku a její průběh, chtěl jsem zmínit něco jiného. Některá média přetřásala přehlídku, jako zbytečnou akci za kterou se utratilo 15 miliónů korun a navíc prý šlo o krvelačnou přehlídku a demonstraci síly – co prý jiného vojenské přehlídky jsou. Ovšem tohle opravdu nebyla vojenská přehlídka, jak ji známe z dob před rokem 1989 či dříve ze záběrů sovětských přehlídek. Zřejmě těmto médiím ušlo, že kromě vojáků se přehlídky účastnili rovnocenně také různé složky Policie ČR, pražské Městské policie, zástupci hasičských sborů z celé republiky a zdravotničtí záchranáři, a že jejich podíl na přehlídce byl klíčový. Jsem rád, že tomu tak bylo, poněvadž v historii se na záchranáře a policisty při takových přehlídkách vždy zapomínalo. Chci věřit tomu, že na přehlídce nebyli nevojenské složky pouze jako plnivo do počtu, aby zvětšili dojem, který nemohla naplnit naše malá armáda. Zde totiž poprvé v naší historii nebyli bráni, jako méněcenní civilové, ale jako rovnocenní partneři, kteří spolu s vojskem tvoří součást integrovaného záchranného systému země. Přehlídka před tolika lidma v přítomnosti prezidenta republiky pak není jen tak nějakým cirkusem, ale především je to veřejné poděkování za jejich službu. A za toto poděkování jednou za x let opravdu není zbytečné těch 15 miliónů vyhodit. Ve slušné společnosti je znamení díků základem spolužití.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.