Zápisník srazu vlastenců 2011

Účastníci: LAamo, Petr, Michal, Dušan, Marek, Mareček, Blér, Jožka, Jirka a Pavel.

Už ani nevím, jak to začalo, ale před půl rokem jsem nabídla vlastencům ubytování na chatě ve východních Čechách. Čas utíkal a my se radili a domlouvali, co připravíme, kam půjdeme, koho pozveme a co budeme ten týden dělat. A jak se tak radilo, čas dozrál a já na chatě čekala na první část účastníků. 🙂 Cesta z Prahy do Čech se může protáhnout i na dny. Petr s Pražáky to zvládl již za 5 hodin. 🙂

Druhý den dorazili kluci ze Slezska a po špagetovém obědě se mohlo jít na první kulturně-pivní výlet. Nedaleko chaty se nachází židovský hřbitov, který je schován mezi poli a stromy a může uniknout i oku dobrého pozorovatele. Posléze jsme šli do první a jediné vesnické hospody přes pole a lesy (tam dobrý, ale zkuste jít ve tmě napití domů). Hospůdka se zahrádkou se vyznačovala klady jako dobré jídlo, obsluha a ceny, což úplně vyvažovaly neustále terorizující a všudypřítomné vosy, které by si mohla dát vesnice do znaku místo svého čápa.

Druhý den odpoledne (ráno se šlo spát) jsme vyrazili do pevnostního města Josefov. Prošli jsme se z Jaroměře přes alej k železnému mostu, pokračovali parkem, kde zmizela busta T. G. M. a po promenádách jsme obešli celou pevnost. Na náměstí jsme porovnávali kostel josefovský s tím, co stojí v Terezíně. Nakonec jsem pány nechala vlastnímu osudu v podzemních chodbách. Tma, zima a vlhko plné netopýrů by si chtěl vyzkoušet prostě každý. Večer nás čekala rozprava o změnách a vylepšeních na našich projektech. Aby se nám dobře myslelo a nezadrhávali jsme se, museli jsme pořádně promazávat. A tak jsme se promazali do třetího dne, který byl odpočinkový.

 

Ráno jsme se museli rozloučit s Blérem a večer dorazil Jožka. Říká se, že třetí den je krizový a nemá se dělat nic náročného, tak jsme šli na houby a Míša nešťastně šlápl do vosího hnízda a ani zrychlení z nuly na sto ho neuchránilo před nášupem žihadel. Protože byl po všech stránkách vyčerpán, vrátili jsme se do chaty, a hráli jsme bezpečné šipky a zadělali těsto na večerní langoše. Večer se zatopilo v krbu a společně s Míšou jsme se ujali starosti o hudební zábavu, já s kytarou a on s klarinetem. Dohromady jsme byli za neodolatelné duo, které nenechalo snad nikoho chladným a neustále nutilo ostatní ke zpěvu. 🙂 Zdraví mužů se musí chránit (co kdyby byla rýma i smrtelná), a tak jsme šli do chaty na krásný kulturní program. Michal nám vysvětloval vše o klarinetu a ukázka jeho dokonalosti nemohla chybět. Bylo to super poslouchat nádhernou hudbu a čvachtat si do toho na langoších s kečupem. 🙂 Tento večer už mezi námi byl nováček Jožka, kterému se u nás snad líbilo, a doufáme, že se mezi námi brzy ukáže. Mezi námi se předvedl jako člověk, kterých by mělo po světě běhat spousty.

Čtvrtek kluci očekávali nejvíc, snad by ani nemohli dospat, kdyby nebyli tak unavení. Ve čtvrtek se totiž jelo k Náchodu na Dobrošov a Březinku, kdo neví, o co jde, tak se mrkněte někam na web, ať tady nesečteme mládí. Bylo krásné počasí, na  Březince super ochotný průvodce, který nás nechal na vše sahat, jako kdyby nám bylo šest a ne 26. Odpovídal ochotně na všechny dotazy a prozradil nám i nejvyšší státní tajemství (to největší střílítko míří a až do Náchoda na Kauflant, ale pšššš).

Poslední výletní den byl nenáročný. Sluníčko nám přálo a tak jsme vyrazili zkoumat okolí. V Žirči jsme byli na přírodní výstavě pískovcových soch, které znázorňovaly moderní zpracování tématu křížové cesty. Mně se docela líbily. Do jedné sochy jsme se dokonce namačkali jako sardinky a nechali se vyfotit- co by člověk neudělal pro fotku na svůj FB. 🙂 Pak přišla ještě hra Gordiho uzel, kdy se zavřenýma očima každý chytí ruce někoho jiného a po znovu otevření očí se všichni snaží s chumlu rukou a těl vymotat, aniž by se rukama pustili. Hra měla takový úspěch, že už ji podruhé hrát nikdo nechtěl. 🙂 Druhou částí výletu byla procházka na přehradě Les Království, což byla ve své době největší přehrada Československa. Nemyslete si ale, že jsme fotili masy nevzhledného betonu. Přehrada je nádherná, až se ani nedá popsat. Všichni jsme si stoupli k zábradlí a na druhou strany nastavili foťák. Kolik si myslíte, že po přehradě jezdí aut? Přesně tolik, kolikrát se chcete vyfotit. A jelo se domů a čekal nás poslední společný večer se všemi účastníky. Každý si měl připravit nějakou tu přednášku, takže začal Jožka, který si přednášku opravdu připravil a ohromil nás s tématem Baťa („Dýchej zhluboka!“). Následovala neméně zajímavá přednáška o absintu, absinthu a o absinthe. Po degustaci tekutého pendreku, jsme přešli do chemické laboratoře a učili se, že z A může vzniknou B, z toho B vznikne C, ale A zanikne a nakonec zanikne i B, aby z  C opět vzniklo A. No a v praxi to funguje tak, že celý stůl opojen absintem kouká jak z jara na kádinku s tekutinou, která jen tak od sebe mění pořád dokola barvičky. 🙂 A protože to byla poslední noc, nikomu se nechtělo spát a pořád se jen kecalo a zapíjelo a bylo ráno a první parta musela domů. Pro polovinu osazenstva byl den jako noc, a když se všichni vyspali, udělali jsme poslední opékačku buřtů a šli spát před návratem chaty do původního stavu a dalekou cestou domů.

Sraz se povedl maximálně a je spoustu hlášek, zážitků a situací, které se do už tak dlouhého textu nevtěsnaly. A tak zde poděkuji klukům za důvěru, kterou do mě vložili při zařízení ubytování, výběru stravy a turistických cílů v mé domovině. A taky dík za vytvoření super atmosféry a pohody, která vládla celým srazem. Takže za rok ahoj!

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

1 komentář u „Zápisník srazu vlastenců 2011

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.