Transsibiřská magistrála zdarma a z tepla domova – virtuálně

Ruské dráhy ve spolupráci s Google vytvořily unikátní projekt: virtuální projížďku po slavné Transsibiřské magistrále. A to nikoliv pouze ukázku nejzajímavějších míst trati, ale v plné délce více než 9 200 km trasy Moskva – Vladivostok.

Projekt naleznete na adrese http://www.google.ru/intl/ru/landing/transsib/en.html. Jeho podstata spočívá v nasnímání celé trasy kamerou z okna vlaku. Kromě vlastní cesty, která bez přerušení trvá sedm dní, je k projektu připojeno několik fotografií Antona Langeho a krátkých reportáží, natočených ve spolupráci s ruskou DJ Jelenou Abitajevou. Při virtuální jízdě si cestující mohou vybrat i zvukovou stopu – rachot kol, poslech rádia, balalajkových skladeb nebo několik audioknih ruských klasiků (v ruštině). Při sledování krajiny má cestující možnost kontrolovat svou aktuální polohu díky spojení s navigací na mapě pod oknem s videem (možnost volby mezi terénní a satelitní mapou). Jízda se dá kdykoliv přerušit a nudné pasáže lze přeskočit – menu “Travel route” nabízí několik záchytných bodů s důležitými a zajímavými místy trati.

Natáčení probíhalo v srpnu 2009 a podílely se na něm dva natáčecí týmy. Kamera je někdy umístěna za oknem, jindy snímá krajinu přes skleněnou tabuli. S úvodní výjimkou Moskva – Nižnij Novgorod sleduje cestující výhradně levou stranu magistrály. Cesta je rozložena do dvaceti dnů a vlak se pohybuje téměř výhradně za denního světla (kromě brzkého ranního výjezdu z Karymskoje a Lesozavodsku).

Projekt sleduje Transsibiřskou magistrálu po její aktuální trase: Moskva – Nižnij Novgorod – Kirov – Perm – Jekatěrinburg – Omsk – Novosibirsk – Krasnojarsk – Tajšet – Irkutsk – Ulan-Ude – Čita – Jerofěj Pavlovič – Chabarovsk – Vladivostok. TSM prochází celkem sedmi časovými pásmy, spojuje Východoevropskou rovinu s Tichým oceánem, nachází se na ní údajně 87 měst (tuto cifru vytrvale opisují všechny weby zabývající se TSM, přestože trasa má několik variant a není jasné, která sídla lze považovat za města). Prochází rovinami, pohořími, stepmi, lesy i pustinami a překračuje několik veletoků. Byla vybudována na počátku 20. století a od roku 1938 byla postupně rozvedena na dvoukolejnou.

 

Cesta začíná v Moskvě na Kurském nádraží. Poté, co se vlak vymotá z východních předměstí, míří k Volze, kterou přejede v Nižním Novgorodě. Pak pokračuje přes malebný východoevropský venkov na severovýchod do Kirova, města pojmenovaného podle jednoho z nejvyšších představitelů Komunistické strany Sovětského svazu, s největší pravděpodobností zavražděného na Stalinův příkaz. Právě na příkladu Kirova je vidět ruský způsob vyrovnání se s minulostí – v Rusku dodnes platí Lenin za jednoho z největších hrdinů a řada ulic a měst nesoucích jména komunistických pohlavárů nebyla po rozpadu SSSR nikdy přejmenována. Během cesty po TSM narazíte na hned několik vesnic s názvem Okťabr’skij nebo Leninovo.

Z Kirova, nejsevernějšího města na TSM, vlak míří k Permu na řece Kamě v podhůří Uralu. Mezi Pěrvouraľskem a Jekatěrinburgem přejede hranici mezi Evropou a Asií, která je označena bílým obeliskem. Ten není bohužel z okna vlaku vidět, neboť stojí na druhé straně trati. Za Jekatěrinburgem a Tjuměněm následuje nepříliš záživná pasáž a průjezd Išimskou plání s přejezdem veletoku Irtyš u Omsku. Za Omskem se pak až k Novosibirsku rozprostírá rozlehlá Barabinská step, téměř bez tekoucí vody. Barabinskou step však vlak projede poměrně rychle (jedná se o nejrychlejší úsek trati) a po přejetí Obu se ocitne v Novosibirsku.

Za Novosibirskem se krajina stává opět zajímavou. Důležitým místem magistrály je Mariinsk, kde dochází k přechodu ze stejnosměrného na střídavý proud. Z Mariinsku pak vlak pokračuje do Krasnojarsku na řece Jenisej a z Krasnojarsku do Tajšetu, jednoho z nejvýznamnějších ruských železničních uzlů.

V Tajšetu se z Transsibiřské magistrály odděluje Bajkalsko-Amurská magistrála, kontroverzní projekt, jehož stavba probíhala od 30. let až do přelomu století. Na budování BAM se podíleli nejprve političtí vězni a následně komsomolci. Tato trať vede z Tajšetu k severnímu břehu Bajkalu přes Tyndu a Komsomoľsk na Amuru až do Sovětské Gavaně u Tichého oceánu. Smyslem stavby bylo jednak industrializovat Sibiř, druhak přenést strategickou železnici dále od čínských hranic.

Nedaleko za Tajšetem, přibližně v městečku Nižněudinsk, se vlak ocitá v polovině Transsibiřské magistrály. Pokračuje do Irkutska, odkud dřívě vyjížděly trajekty po řece Angaře a přes jezero Bajkal s naloženými vlaky, dokud nebyla zbudována Cirkum-bajkalská linka. Právě příjezd k Bajkalu po projetí několika serpentin a vjetí do prvního tunelu na celé trati (po více než 5 000 km – na hlavní trati TSM se nenachází více než dvacet tunelů) za jasného dopoledne patří mezi nejkrásnější momenty celé virtuální projížďky. Vlak objíždí Bajkal, nejhlubší jezero na světě, po západním a jižním břehu jen několik metrů od pláží. U Barguzinských hor se pak stáčí k jihu, přejede řeku Selengu a zastaví v Ulan-Ude, hlavním městě Burjatské republiky.

Z Ulan-Ude vlak zamíří do Čity a pak nastává poměrně zdlouhavá pouť pozvolna měnící se krajinou se stepmi i divokými lesy k Jerofěj Pavloviči a Skovorodinu. Po stočení se k jihovýchodu, přejetí řeky Zeji a projetí Zejsko-Burejské planiny se vlak ocitá v Židovské autonomní oblasti, která vznikla na základě Stalinova plánu socializace sovětských národů. Přesto je dnes počet etnických Židů v Birobidžanu, hlavním městě oblasti, velmi nízký – Židem je ani ne každý padesátý obyvatel.

Z Birobidžanu míří vlak do Chabarovsku, kam dospívá po přejetí více než 2,5 km dlouhého mostu přes řeku Amur, nejdelšího na magistrále. Tento kolos, jehož přejetí trvá vlaku zhruba tři minuty, byl postaven v roce 1999 a nahradil starý most z roku 1916. Současný slouží jak železniční dopravě, která využívá nižší patro konstrukce, tak dopravě silniční, která jezdí po vrchním patře. Pod mostem se navíc nachází osmikilometrový železniční tunel, nejdelší na TSM. Tím však vlak v rámci tohoto projektu neprojíždí. Z Chabarovsku pak následuje již jen cesta na jih podél hranice s Čínou přes Ussuri do Vladivostoku.

Projekt Google a Ruských drah představuje výzvu všem milovníkům železnice. Sledovat sibiřskou krajinu na obrazovce sice není takové jako sedět ve skutečném vlaku, nicméně vám tato virtuální projížďka přiblíží rozlehlost a bohatství Ruské federace. TSM je poměrně vytíženou tratí a při jízdě narazíte na nespočetné množství většinou nákladních protivlaků. V plné délce využívá TSM jen málo cestujících – řada z nich cestuje spíše do Číny a Mongolska.

Abychom zde však pouze nechválili, na projektu je řada nedotažeností, se kterými si jeho autoři mohli pohrát:

  • Nepřehledná struktura “Travel route” – lépe by bylo strukturovat seznam po dnech a uvést více zajímavých míst. Mezi některými lokacemi (Volha – Kama) leží i několik set kilometrů. Navíc mezi Irkutskem a Jerofěj Pavlovičem jsou některé lokace zpřeházeny.
  • Sladění videa a navigace není vždy stoprocentně přesné a místy je mezi nimi odchylka až několik set metrů.
  • Číslování videí – jedná se sice o systémovou záležitost, ale videa by měla být číslována od jedničky (Moskva) bez neopodstatněných “restartů”. Rovněž dělení videí je nepříliš šťastné – v každé stanici by mělo následovat utnutí videa.
  • Chybějící pasáže – je zvláštní, že při přejezdu větších řek, které jsou obvykle zachyceny na samostatných videích, chybí před a za mostem i několik set metrů trasy. Při příjezdu do Čity navíc chybí asi kilometr.
  • Zhruba dvakrát během celé cesty se odmítne automaticky načíst následující video.
  • Hardwarové problémy – po asi dvou hodinách jízdy se videa začnou sekat a je třeba jízdu přerušit a znovu načíst od místa, kde došlo k přerušení.
  • Nemožnost uložení lokace. Pokud se virtuální cestující rozhodne jízdu přerušit, musí si pamatovat nebo zapsat, kde k přerušení došlo. K dané lokaci je pak cestující nucen proklikat se skrz navigaci a jezdce pod videem, což rozhodně není pohodlné.
  • Nutnost vypínat nepříjemný rachot podvozků při přepnutí videí. Rachot navíc vůbec neodráží jízdu vlaku – podvozky třískají úplně stejně při stokilometrové rychlosti i při stání v nádraží.
  • “Ruská četba” jako zvuková kulisa je k dispozici pouze v ruštině.

I přes tyto nedostatky se jedná o unikátní a pozoruhodný projekt. Řada z nás se na Sibiř nikdy nepodívá, a tak tuto virtuální exkurzi jistě ocení.

Na závěr uvádím záběry z několika zajímavých míst trati:

 

Odjezd z Moskvy, Kurské nádraží

Volha, nejdelší a největší evropský tok, v Nižním Novgorodu

Barabinská step mezi městy Omsk a Novosibirsk

Jezero Bajkal

Přejezd přes Amur po nejdelším mostě na TSM

Příroda na dálném východě

Příjezd do Vladivostoku

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

1 komentář u „Transsibiřská magistrála zdarma a z tepla domova – virtuálně

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*