Uprchlíci v krizi, nebo uprchlická krize?

Od počátku “migrační krize” mi nebylo jasné, proč se tato krize týká nás v České republice a nikoliv především uprchlíků samotných – dle mého názoru šlo především o součet mnoha životních krizí docela konkrétních migrantů. Tedy, nejde o uprchlickou krizi, ale krizi uprchlíků.

Tato drobná změna v chápání migrace by měla závažné důsledky v hodnocení současné situace.

Řešení této krize, tj. uprchlíků v krizi, znamená řešit problémy a kriminalitu uvnitř migrujících skupin, chránit ty uprchlíky (ženy a děti), kteří jsou nejvíce ohroženi uvnitř uprchlicích táborů právě jinými migranty. Necitlivost k této skutečnosti – ať už idealizací uprchlíků, či jejich generalizací na jednohlavý dav, má za důsledek necitlivost k násilí, jehož se mezi sebou migranti dopouštěli a dopouští. To vše mělo být naším primárním zájmem a tématem v diskuzích o “řešení krize”.

Následně by bylo nutné hledat viníky a příčiny této krize. Dokud jsme ji vnímali jako “naši krizi”, mluvili jsme o “Evropě v krizi”, tak jsme si zvykli za viníky označovat uprchlíky a migranty samotné. Přitom pokud se díváme na události skrze termín “uprchlíků v krizi”, pak se sice nemusíme zbavit přísného pohledu na realitu a požadavku efektivního řešení, ale je nutné odpovědnost převést na celé mezinárodní uspořádání, jež takovou situaci způsobilo a umožnilo. Musíme se ptát: Neměla by Evropa vystupovat jednotně a mocensky ve svém okolí a předcházet aktivně ekonomické nerovnosti a dlouhodobým konfliktům, jejichž důsledky pak na ni dopadají? – Není toto právě lekcí z “migrační krize”?

Lze také skutečně pomoci “uprchlíkům v krizi” pouze přijímáním a darováním asylu? Je smysluplné rozlišovat mezi uprchlíkem a ekonomickým migrantem, pokud víme, že i ti kdo odcházejí za vidinou lepšího života utíkají z neuvěřitelné bídy a beznaděje? Je vůbec ospravedlnitelné, pokud jako Evropané ignorujeme extrémní nerovnosti mezi námi a zeměmi odkud jsou tito lidé donuceni odcházet? Zvláště pokud víme, že tyto nerovnosti jsou ku prospěchu Evropě, respektive ekonomickým zájmům jednotlivců? Rozumíme míře a hloubce problémů v severní Africe a Sýrii? Zřejmě ne, pokud se domníváme, že obyčejní lidé tam mají šanci něco změnit.

Pokud to není “naše krize”, pak také nemá smysl se bavit o “slabé Evropě” a o konci evropské civilizace. Apokalyptické vize v debatě jen zamlžují reálná rizika, která z pohybu tolika lidí z natolik konfliktních oblastí nutně vyplývají. To se týká zprvu samotných uprchlíků a migrantů,  následně pak otázce, zda přijímání tolik osob nepovede k vytvoření patologických sociálních problémů, která budou živit politický extremismus i náboženský fundamentalismus po následující desetiletí. Obecně pak radikalizace, tj. zjednodušení, debaty jen vytváří dojem, že jde o zápas “my proti nim”. Neboť ale “oni” zde nejsou, tak se vytváří jen planý cirkus demonstrací a proti-demonstrací.

Protože by nešlo o “naši krizi”, nemuseli bychom rámovat toto téma jakožto “vlastenecké” a “národní”. Česká společnost má  mnoho specifických problémů způsobených normalizací a následně rozpadem Československa.  Vykládat nyní „uprchlickou krizi“ jakožto nějak zásadní pro českou společnost z hlediska našich dlouhých dějin a naší totožnosti, je jen projevem úpadku veřejné debaty o češství a důsledkem odcizení české veřejnosti od smyslu českých dějin.

Naším smyslem bylo vždy bránit ideje demokracie a humanismu. Tím jsme si jako malý národ chtěli dobýt velikosti – potvrzuje se tento smysl v demonstracích „českých vlastenců proti uprchlíkům a ekonomickým migrantům“? Rozvíjí se zde více než “my proti nim” a národní sobectví? Můžeme na tomto postavit národní totožnost?

Rukověť českého vlastenectví

Vlastenecká výzva proti dehumanizaci

 

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Příspěvek byl publikován v rubrice Naše doba a jeho autorem je J. Bureš. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: J. Bureš

Jsem postgraduálním studentem sociologie na FSV UK. Prostřednictvím časopisu se zabývám možnými výklady vlastenectví a osobně mu rozumím jako prostému dobrovolnictví, jehož předmětem zájmu jsou svátky, zapomenuté osobní příběhy, výklady dějin jako smysluplného příběhu a pozitivní tématizace budoucnosti České republiky. V rámci spolku Vlastenci.cz pomáhám s popularizací myšlení T. G. Masaryka: https://facebook.com/zivy.masaryk

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.