Veliký příběh našich životů

Článek by mohl být nazván taktéž jako „Příspěvek k etice v demokratickém státě“. Taková úvaha se snaží reagovat na zjevnou neschopnost vyložit hodnotová stanoviska nutná pro rozvoj demokratické společnosti. Při takových pokusech se často končí u vágních pojmů, jako humanismus, svoboda a tolerance, které jsou však mylně chápány jako finální modely pro konstrukci mezilidských vztahů. V důsledku toho, že takové čisté pojmy nemají svoji praktickou podobu, zůstávají viset ve vzduchoprázdnu nad životní zkušeností a stávají se obsahem  souboje „ismů“. Abychom se tomuto vyhnuli, musíme se ptát, jak vypadají základní hesla demokracie v praxi a neboť jsou tato hesla povahy sociální, je zřejmé, že se budou odlišovat  na úrovni individuálního jednání  – nejsou ustanovitelné jedním aktem, musí vyplynout z jednání mnoha. Například: „Svobodná společnost“ vzniká v ten moment, kdy lidé poznávají a kriticky hodnotí své okolí, své životy. Není tak vyjádřena negativně, jako neexistence útlaku ve společnosti, ale měřena schopnosti využití svobody jedincem. První je záležitost teorie a politiky, druhé zkušenosti, tzn. práce, výchovy a poznání.

„Člověk, pro nějž správně chápaný ideál lidství něco znamená, si uváží svou mravní a národní povinnost, a jde – jde bez ohledu na to, co se děje napravo a nalevo. Padne-li, padne. Bude živ v generacích budoucích. Právě v těžkých chvílích života je nutno, aby každý byl mužem charakteru a odvahy a šel uvědoměle za pravdou.“

Edvard Beneš

Tak žil Alois Eliáš. A padl.

Jsme však schopni, aby přežil i v naší generaci? Jak se vyrovnat s odkazem, který dalece přesahuje hranice naší každodennosti – jak přijmout ideály zaplacené životem v době odkouzlené od velkého smyslu? Jak vyznat úctu, aby se nestala patosem?

To jsou otázky, na které musíme odpovědět, tak abychom neudělali tu nejčastější chybu, která se při snaze následovat velkou osobnost dělá – stvoří se z ní pojem. Čistý a idealistický pojem, který neslouží k ničemu jinému, než jen jako plášťík zahaluje jakoukoliv činnost,  maskuje libovolné osobní choutky; nebo je z něj závaží na vahách spravedlnosti a vyvažuje všechny skutky ve jménu vyššího dobra. Čím více jednoduchý pojem: tím těžší na závaží a tím hrozivější skutky činí spravedlivými; tím širší plášť zakrývající nízké záměry jednotlivců. Abychom se tomuto vyhnuli, musíme tradici násilně osekat a pochopit v nejjednodušším významu. Odstranit formu, odstranit historický a biografický obal, do kterého je zahalena a tento holý smysl si přinést do naší současnosti. Vyžaduje to od každého střízlivé poznání naší doby i nás samotných – abychom se vyhnuli onomu jednání ideologů, kteří vydávají za nezištné to, co je v jejich osobním zájmu.

I

Život Aloise Eliáše, a mnohých jiných, již nemohou být – naštěstí – plně následovány. Již nemusíme dokládat přesvědčení životem. Nemusíme trpět na jevišti dějin. Znamená to vítězství a konec společenské evoluce? Již můžeme zapomenout na boj o demokracii, neboť velké bitvy jsou již u konce? Zcela nikoliv a to z prostého důvodu – Alois Eliáš nepadl v mytickém boji za Demokracii, za Svobodu, za Lidství, ale padl v důsledku jednání z prosté slušnosti, ze snahy zabránit škodám, jednal tak, jak se domníval, že by jednal každý slušný člověk. Odpovědnost nikoliv jako oběť pro zbožštělé pojmy, ale čin z volání svědomí a síly vůle.  Nejde o kult oběti, o (sebe)vražedný čin slibující pro sebe nebe a pro společnost nebe na zemi. V tom spočívá zásadní rozdíl – zda sloužíme pouze vlastnímu svědomí a jdeme bez ohledu na to, co se děje napravo a nalevo, nebo-li nesloužíme již za určitým kultem s ohledem na to, jaká nás čeká odměna. Tím se liší stará doba velkých příběhů, válek bohů a říší, od naší každodennosti. A je to důvod, proč tolik současní ideologové prahnou po aktivismu, po tom vystavit se na ulici a být sledováni – stále touží životě podle obrazu dějin.

Prvním významem, který pro nás má Eliášovo jednání vypadá takto: Nejednat pro odměnu, ale pro pocit odpovědnosti vlastního svědomí. Jednat tak, jak očekáváme, že by jednal každý slušný člověk – i kdyby nebylo ani jednoho.

II

I když jsme se klišé „smyslu bytí“ šikovně zbavili skrze nalezení smyslu ve spotřebě zábavy a budoucnosti směřované k potěšení, nelze se nezmínit v článku o významu lidského jednání, že stále je potřeba, v jisté umírněné podobě, nalézt adekvátní odpověď i na tento neřešitelný problém. Aby mohl být aspoň mírně aplikovatelný, nesmí být důrazem na asketismus a vytrvalé odříkání. Střední cestou je tvrzení, že více radosti přináší více práce a větší vůle. Nejlépe pokud radost nalezneme přímo v činnosti, v práci a v poznávání.

Druhým smyslem: Není života bez smyslu, je-li protknut vůlí. Nemusí jít o velké cíle, o moc a slávu, ale pro odpovědnost vůči sobě, o poctivost v práci, o poctivost v poznáník tomu není potřeba nic více než silné vůle.

III

Tento bod nejlépe vystihl Masaryk: „Jestliže se posud volalo: Pryč s mučiteli! Musíme také říci: Pryč s mučedníky“. Nesmíme Aloise Eliáše přibíjet na mučednický kříž, neboť s tím bychom si přivedli do současnosti již neexistující útlak. Nakonec by nás to svedlo k radikalismu, kterým je myšleno jednání, kdy se názor utváří v konfliktu – v zaostření na nepřítele, nikoliv na prostředí. Lépe chápejme skutky osobnosti, kterou chceme následovat, jako vizualizaci našich každodenních snah. Jsou kvalitou jiné, avšak podstatou stejné právě díky sdíleným abstraktním smyslům jednání. Tím se ustanovuje podstata inspirace – Alois Eliáš nikoliv jako zastřešující autorita, či precedens vlastního jednání, ale  ukázka toho, či důsledek našeho jednání v souvislosti jiné historické doby, co i my v životě praktikujeme. V takovém případě jej redukujeme na vizualizovaný symbol, který však je pouze jazykem, kterým je médiem inspirace a prostor, kde se lidé mohou potkávat a sdílet abstraktní ideál.

Osud Eliáše byl dlouho neznámý,  utajený. Uvědoměle směřoval k tomu, že bude usmrcen za zradu, ať už okupanty, či osvoboditeli. Nejednalo se tak o čin před publikem, užívání si posledního steče  v okruhu svých věrných, ale samotné trpení nenávisti od těch, kterým se snaží pomoci a tiché čekání na smrt v cele s jistotou, že nic nebude za jeho život vykoupeno, s nevědomostí o významu jeho života. To je skutečné vyhrocení a manifestace každého zápasu našich životů. Proto je Eliáš patronem každého osamělého zápasu s životem; zaštiťuje situaci, kdy máme jedinou jistotu – vlastní nevědomost.

Třetí smysl:  Skromnost je vědomím, že velké zápasy jsou i každodenní prací. Že mají význam, i když nejsou sledovány a uznávány.

IV

Tyto tři body jsou předpoklady, který když budou dodržovány, ve chvílích nouze z nich vyplyne čin, jaký učinil generál Eliáš. Jsou směřovány na prostotu dne, vyrovnávají se s naším osudem, netvoří kult pojmu, ale uvědomělou hodnotu. Chceme-li, aby žil i v naší generaci duch z těch, kteří byli ochotni položit život, kteří jednali ze slušnosti v osudech, o nichž se nikdy nedozvíme, pak naplňujme tyto tři body:  Slušnost, vůle a skromnost. I to jsou prosté pojmy, které samy o sobě jsou jen další dílky z nespočtu etických skládanek. Důležité jsou v tom, že jsou nesplnitelné – vyžadují od nás jednání, které vede k nutnosti neustat, nepřestat se ptát, snažit se ovládnout svůj život, tím pochopit sebe sama a své prostředí – úkoly, kde nikdy nemáme jistotu, že jsou splněny. Jsou sebereflexivní – nevyžadují a nevynucují si jednání od druhých, jsou udržitelné pouze časem a výchovou. Výsledná změna na úrovni společnosti se vyjeví až časem, pak se odrazí v našem životním prostředí, v směru vývoje. A to je jediná cesta, jak mít lepší společnost – jedině skrze uvědomění sebe sama, boj osobní – práce každodenní .

Masarykova etika

T. G. Masaryk při formulaci „etiky humanismu“ si zřetelně uvědomoval všednost občanského života a nebezpečí, že v důsledky mohli být lidé zlákáni velkými slovy. V demokratickém státě musí být morálka formulována zcela jinak než je to v prostředí teatrálních bojů šlechticů, válečných hrdinů a romantiků-dobrodruhů. Musí být přístupna všem a smyslem zakotvená v životní praxi. Proto se snažil vysvětlit hodnotu práce, hodnotu vytrvalosti. V tom spočívá důvod odsun od boje k práci: „Pracovat, to znamená odpírat zlému a důsledně. Všude, vždy a zejména zlému v jeho zárodku. To neznamená být radikální, ale vytrvalý. Nemít strachu, řekl bych. Ze strachu se lidé dopouštějí násilí, ze strachu lžou.“ Důležitým bodem osobní víry je Masarykovo přesvědčení o nekonečnosti – o velkém příběhu lidstva, který nahrazuje velké příběhy jednotlivců. Víra a klid, že vše co člověk učiní, bude v životě jiném dokončeno. Tím se i nejprostší čin našeho života, není-li naprosto sebestředný a prchavý, stává součástí velkého příběhu, velkého smyslu. V tom chápejme skutečný význam humanismu. Takový přístup se neohlíží, směřuje kupředu, k dalším zápasům.

Jaké jsou tedy závěry?

Domnívám se, že si musíme vzít zde načrtnuté předpoklady pro rozvoj  široce uplatnitelné etiky – tedy zavrhnout ideologické konstrukty o tom, jak se mají chovat ostatní, jak má vypadat správná společnost, ale směřovat normy na své vlastní chování a myšlení. Dále se domnívám, že je vhodné udržet koncepty svědomí, slušnosti a práce. Ty však bude nutné ještě dále rozpracovat, tak aby bylo možné lépe vysvětlit jejich význam pro všední život. Za důležitou považuji načrtnutou metodu inspirace, jako nikoliv prosté následování a posvěcování vlastního jednání, ale chápání velkých činů osobnosti jako vizualizaci naší drobné a každodenní práce.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Příspěvek byl publikován v rubrice Naše doba se štítky Alois Eliáš, etika, humanismus, ideologie, každodennost, morálka, vůle a jeho autorem je J. Bureš. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: J. Bureš

Jsem postgraduálním studentem sociologie na FSV UK. Prostřednictvím časopisu se zabývám možnými výklady vlastenectví a osobně mu rozumím jako prostému dobrovolnictví, jehož předmětem zájmu jsou svátky, zapomenuté osobní příběhy, výklady dějin jako smysluplného příběhu a pozitivní tématizace budoucnosti České republiky. V rámci spolku Vlastenci.cz pomáhám s popularizací myšlení T. G. Masaryka: https://facebook.com/zivy.masaryk

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.