Uprchlíci v krizi, nebo uprchlická krize?

Od počátku „migrační krize“ mi nebylo jasné, proč se tato krize týká nás v České republice a nikoliv především uprchlíků samotných – dle mého názoru šlo především o součet mnoha životních krizí docela konkrétních migrantů. Tedy, nejde o uprchlickou krizi, ale krizi uprchlíků.

Tato drobná změna v chápání migrace by měla závažné důsledky v hodnocení současné situace.

Celý příspěvek

Michalákovi: Máme bránit českou matku jen proto, že je Češka? Co když je pravda jinde?

Norsko, Zdroj: FlickerExistuje v podstatě jeden obecný pohled na česko-norskou kauzu rodiny Michalákových. V rámci něho je vše jasné. Čeští rodiče žijící v Norsku byli bez podložení obviněni, že fyzicky ubližovali či sexuálně zneužívali své dva syny. Bez ohledu na to, že k tomu neexistovaly věrohodné důkazy a že nikdo nebyl odsouzen či obviněn, norský úřad na ochranu dětí Barnevernet děti české rodině sebral, bratry oddělil a rodině je nenavrátil. Následkem toho se rodina rozpadla, matka zůstala sama a zoufale bojuje o návrat svých v podstatě ukradených dětí. Ty mezitím čelí v norských pěstounských rodinách “ponoršťování”, což leckomu připomíná usazování českých dětí do německých rodin v rámci germanizace českého národa v době nacismu. Zoufalá matka je navíc norskými úřady trestána za to, že bojuje o své děti a že věc medializuje.

Toliko pohled velké části českých médií.

Je to jednoduchý příběh. Zvrácené norské úřady kradou děti východoevropských imigrantů ve snaze vyrovnat negativní přírůstek norského obyvatelstva a matka se nemá jak bránit. Český národ je dotčen, protože jsou mu z „náruče“ vytržená dvě česká dítka, z kterých se mají stát malí Norové a tak není nic jiného možné, než že se český stát musí pokusit „své děti“ zachránit. Je to ale opravdu tak?

Celý příspěvek

Vlastenecká výzva proti dehumanizaci

10593035_1467318576862261_4645580534472224927_nJaký má člověk vztah k lidem a lidství, takový má i k národu.

A dějiny nám ukazují působení této zásady: Mnozí lidé rozpoutali pro zisk moci nenávist ke skupině a menšině, jen aby získali převahu vůči politickým konkurentům a podstatné části vlastního národa.

Za slovy o vnější hrozbě národa slyšíme vždy vnitropolitický souboj, při němž je „národ“ rukojmím. A jak to někdy bývá – láska ke svým únoscům bývá bezmezná.

Přehlížíme očividné: Nenávist k vzdáleným lidem nejdříve působí na nejbližší okolí. Proto každému vlastenci, který si váží blízkého, není lhostejné, jak se k dalekému přistupuje. Celý příspěvek

Dvě nové pozice evropského idealismu

Abychom se k evropskému idealismu vůbec dostali, musíme nejdříve smést ze stolu dvě pohádkové říše snadno představitelné na Starém kontinentu: Jednotnou unii a Suverenitu národních států. Pouze něco „mezi tím“ bude náplní budoucího vývoje evropské společnosti. Proto pouze vůči této skutečnosti bychom měli naši „evropskou politiku“ rozvíjet. A není pochyb o tom, že bude stranická. Stejně jako není něco jako „národní zájem“, tak není „evropský zájem“ – skutečné jsou pouze zájmy. SliderDK

O demokratické politice mluvíme jako o možnosti tuto trvalou mnohost zájmů simulovat na veřejném místě, pod dohledem všech. Zde tento jednotný veřejný prostor chápeme jako specifický nadnárodní prostor. Avšak přiznáváme, že pouze rozmanitost a nikoliv jednota v evropské politice se dovede přizpůsobit proměnlivým zájmům a skutečnostem. Proto naše nová otázka zní: Jaké napětí tato evropská politika může obsahovat? Jaké jsou nové pozice a opozice uvnitř evropského idealismu?

Celý příspěvek

Jeden za všechny – všichni za jednoho!

2087217652_af9d44731d_oSvětové metropole, státní instituce, vrcholní představitelé a statisíce lidí na sociálních sítích vyjádřili soucit s teroristickým útokem v Pařiži – a to prostřednictvím francouzské vlajky. Domnívám se, že tento projev solidarity, a bezpochyby pěkné gesto, vychází z mylného předpokladu, že jde o jiný stát, jiný národ, který byl zasažen útokem na bezbranné a nevinné.

Celý příspěvek

Název Czech Republic zůstane, Czechia jej nemá nahradit

Czechia tričkoPo 22 letech to vypadá, že naše vlast konečně vystoupí ze skupiny „banánových“ republik a bude mít svůj jednoslovný neformální název v angličtině, tak, jako to má valná většina zemí na světě. Prezident, premiér a předsedové obou komor parlamentu se shodli, že nic nebrání tomu, aby se oficiálním neformálním názvem České republiky stalo v anglickém jazyce slovo „Czechia“. V ostatních jazycích jednoslovný název existuje.

Identita a „image“ našeho státu je něco, na čem nám vlastencům záleží především. Takže i když někteří míní, že politici řeší „nesmysly“, ustavení jednoslovného názvu našeho státu je jednou z důležitých českých otázek. A přichází se s tím velmi pozdě.

Na internetu gesto našich politiků samozřejmě opět spustilo poprask, odmítání a nadávání. Pojďme se ale na tuto problematiku podívat s kladnou hlavou v několika bodech, které vysvětlí, o co jde:

Celý příspěvek

Brno, Bělobrádek a usmíření se sudetskými Němci

Odsun NěmcůLetos neuplynulo jen 70 let od konce druhé světové války, ale připomínal se i poválečný odsun sudetských Němců z Československa, což ale způsobilo mnohé kontroverze.

Vášnivou diskusi vyvolaly především dvě události – květnová deklarace brněnského magistrátu, která mimo jiné odsoudila poválečný divoký odsun brněnských Němců. Znovu pak diskusi vyvolala víkendová návštěva vicepremiéra Pavla Bělobrádka (KDU-ČSL) v Sudetoněmeckém domě v Mnichově, kde položil věnec k pomníku obětí odsunů.

Z hlediska vlastenectví je odsun sudetských Němců velmi palčivou a složitou otázkou a je v podstatě smutné, že toto téma ve 21. století nadále budí tolik vášní. Nelze se však k brněnské deklaraci a premiérově cestě nevyjádřit.

Celý příspěvek

Referendum o rozdělení Československa se konat nemuselo, politici jej zkrátka obešli

Dělení ČeskoslovenskaPoslední dobou se stále více setkáváme s názorem, že Československo (resp. Česká a Slovenská Federativní Republika) zaniklo v roce 1993 protiústavně, protože politici nevypsali referendum, jak to ukládal ústavní zákon 327/1991 Sb. Někteří věc chápou dokonce tak, že Československo nezaniklo a tudíž ani nedošlo ke vzniku samostatného Česka a Slovenska. To je zvláštní ve chvíli, kdy žádné Československo de facto neexistuje a ČR i SR bezproblémově fungují. Stejně bychom mohli popírat samotný vznik Masarykovy republiky nebo naopak neuznávat zánik Rakouska anebo třeba Římské říše.

Pravda je taková, že ČSFR zanikla legálně a referendum nemuselo být vypsáno. Tehdejším politikům se ustanovení o uspořádání referenda totiž podařilo jednoduše obejít.

Celý příspěvek

Komentář ke studentské výstavě „Pravda vítězí“

K porozumění heslu „Pravda vítězí“ na standartě českého prezidenta nám pomáhá těchto pět jeho „článků“:

  • „Hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti.“ Jan Hus
  • „Bojovat pro pravdu znamená pro pravdu pracovat, pracovat duchem, pracovat pravdou.“ Tomáš Garrigue Masaryk
  • „Pravda vítězí. Ale dá to fušku.“ Jan Masaryk
  • „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“ Václav Havel
  • Poctivost a důvěra musí zvítězit nad podvodem a nepřátelstvím – i když to dá fušku.“ Jan Sokol

Nyní, když díky těmto slovům již heslu lépe rozumíme a chápeme, z jaké tradice vychází, můžeme se zajímat také o to, jak si jej vykládají přímo ty nejmladší generace. Tedy, jaké vyjádření a významy oni dávají tomuto heslu? Na gymnáziu v Trutnově proběhla studentská výstava, která je jedinečnou příležitostí  se na takové – veskrze živé – výklady podívat.

Celý příspěvek

Definice vlastenectví

V roce 1921 vyšla v nakladatelství Gustava Dubského tenká brožura s názvem Masarykova slova, kterou editoval se svolením T. G. Masaryka F. O. Barton. Z této knihy jsem vybral soubor citátů, které vykreslují vizi českého národa a vlastenectví. Těžko je můžeme považovat – a právě autor výroků by byl především proti tomu – za dogma a neoblomné názory, neboť to by nakonec vedlo k jejich umrtvení a vyprázdnění. Mým přáním je pouze dokázat hloubku, s jakou můžeme o národu uvažovat, a v kontrastu se souborem citací našeho prvního prezidenta snad jasně vyplyne, v čem často chybujeme, uvažujeme-li o vlastenectví a národě.

Celý příspěvek