„Podle prognózy má mít za 15 let nadváhu 64 procent českých žen a 79 procent mužů.“ (Zdroj)
„V České republice loni podle Eurobarometru kouřilo 25 procent lidí, o čtyři procenta méně než o dva roky dříve.“ (Zdroj)
Každý čtvrtý kouří. Každý druhý má nadváhu.
Co s tím? Ale abychom neomezovali zbytečně osobní svobody, nebo nemuseli moralizovat, tedy bez zakazování a kázání? A zároveň abychom neupadli do flegmatického postoje – „Vždyť je to každého soukromá věc“?
Toto zamyšlení bych rád začal svým přiznáním. Sám nevím, kde se to ve mně vzalo. Snad je to jeden z trvalých následků studia ekonomie a ekonomiky. Při nákupu téměř jakéhokoli zboží už tak nějak automaticky přeletím očima složení a také zemi původu. V poslední době se mi zdá, že stále častěji nacházím u dříve tradičních českých výrobků cizí země původu. Dokonce ani česká značka již nemusí znamenat českou práci, a dle mých zkušeností ani kvalitu, na kterou jsme byli zvyklí. Je to skutečně špatně? A jestliže ano, kde se stala chyba? Své názory bych rád nastínil v následující úvaze.
