O českém přispění evropské myšlence víme, že se jí věnoval už “husitský” král Jiří z Poděbrad. Avšak málo se ví, že stejně o sjednocenou Evropu usiloval například Jan Ámos Komenský. Nicméně z hlediska historie evropské integrace je zřejmě nejzajímavější přínos T. G. Masaryka.
Stereotypní představa o Masarykovi říká, že náš první prezident usiloval o vznik českého národního státu, a proto chtěl zničit Rakousko-Uhersko. Masaryk ale nebyl nacionalista, sám striktně rozlišoval mezi vlastenectvím a nacionalismem a zcela stručně říkal “nejsem nacionalistou”. Dlouho se nestavěl ani proti Rakousku, jak vysvětluje legionářům ve své knize Nová Evropa. K boji proti habsburské monarchii ho donutilo její ideové podřízení Německu a filosofii, která pravila, že Čechům je potřeba rozbíjet lebky. Svým způsobem Masaryk bojoval proti ideologickému podhoubí, ze kterého se za několik desetiletí vyvinul Hitlerův nacionální socialismus.
Po vzniku samostatného Československa nebyl Masaryk s uspořádáním Evropy spokojen. Stál o vznik většího svazku států, počátkem třicátých let dokonce v rozhovoru s rakouským velvyslancem prohlásil, že by nejen pro střední Evropu bylo nejlepší, kdyby se opět obnovilo Rakousko jako federace. Prezident upínal své naděje k Malé dohodě i k myšlenkám Podunajské konfederace. S řeckými politiky zvažoval vytvoření pásu národů od Finska po Egejské moře. Nejzajímavější je ale jeho podpora ideje sjednocení celé Evropy.