Jak správně používat vlajku? (Úvahy o vlajce, díl druhý)

Látková česká vlaječka za oknoRozlišuji dva správné způsoby používání vlajky. Na jedné straně jsou objektivní pravidla jako způsoby zavěšení, správná orientace barev, správné složení vlajky atd. Tato pravidla si můžete připomenout na našich stránkách (zde). Na druhé straně jde o zvyky a okolnosti, v nichž vlajku používáme a vidíme, přičemž ty jsou posouditelné „jako správné“ převážně subjektivně. Přeji si ale poukázat na to, že napříč této volnosti  může být přínosné se zamyslet, jaké jsou „správné“ okolnosti pro naši vlajku, nebo-li pokusit se ze své subjektivní pozice shrnout ty nejlepší nebo jednoduše pěkné nebo smysluplné případy, jež by mohly být návodem a vzorem, ačkoliv nikdy nebudou pravidlem. Na každém pak je, ať posoudí a srovná své preference s těmito příklady, které jsem zde vybral a okomentoval.

Celý příspěvek

Potřebujeme novou vlajku? (Úvahy o vlajce, díl první)

Přímá odpověď je prostá – dnes již nepotřebujeme. Možnost, abychom po rozpadu Česko-Slovenské federace dodrželi dohodu a přijali novou státní vlajku, jsme jednoduše propásli. Kdyby po roce 1992 takto uvažovali zvláště ti čeští politici, kteří usilovali o udržení společného státu a povedlo by se jim tuto nepříjemnou změnu prosadit – jako důkaz jejich stanoviska, že ČSR nebyla jen „česká“ a mohla proto setrvat –, tak naše současná vlajka mohla odkazovat na něco nadnárodního, nějakou jasnou ideu, něco co patří do minulosti Slovenska i Česka, mohla být užitečná v současnosti pro společné státní svátky, či pro nějaké budoucí formy spolupráce. Avšak ponecháním vlajky Českou republikou se potvrdil argument pro rozdělení, tedy, že Československo nedovedlo nikdy být státem skutečně středoevropským, že bylo vždy státem pouze českým. Napříč těmto evidentním selháním – selhání stát udržet, selhání jej s úctou opustit – dnes vlajku již měnit z praktických důvodů opravdu nemá smysl. Můžeme přesto na toto vše zapomenout?

Celý příspěvek

Vlastenecké odznáčky a suvenýry

Tomáš Garrigue Masaryk kritizoval fangličkářství. To je takové to okaté vlastenectví. Vlajka na čepici, lev na tričku, státní znak možná i na spoďárech. Také to nemám rád. Obvykle ten, kdo má na sobě nejvíc takových symbolů a nejvíce se vydává za vlastence, se nakonec schová do ulity, jakmile jde do tuhého. Nejčastěji, ale rozhodně to není dogma, upřímného vlastence na první pohled ani nepoznáme. Nemává vlajkou, nemá orlici nebo lva na krku.

Nejsem sběratelem, ale když vidím něco pěkného a “vlasteneckého”, rád po tom sáhnu. Mám už menší sbírku, není toho mnoho. Nemám rád kýč a leccos se mi nelíbí. Povedlo se mi časem nakoupit různé odznáčky vlaječek, lvíčků i trikolor. Nakonec jsem sehnal i kšiltovku s ČS lvem (o ní ale v článku nebude ani slovo) a malé vlaječky, jež se za totality povinně dávaly za okna.

Nuže, podívejme se, co se dá na dnešním volném trhu sehnat…

Celý příspěvek