Studentům a mladým lidem vlastenectví sluší

DSC_1451Studenti, potažmo mladí lidé. Početná a značně pestrobarevná nesourodá skupina, která vždycky byla a patrně i nadále bude nositelem naděje a víry v budoucí lepší fungování země na jedné straně a objektem stesků či kritických povzdechů na straně druhé. Asi bych se nedopočítal, kolikrát jsem již v průběhu svého dosavadního života slyšel z úst životně zkušenějších lidí, že dnešním mladým věří a fandí. Mnohokrát jsem však také zaznamenal, ať již v psané či verbální formě, že se v souvislosti s mladými lidmi nezřídka používá slovní spojení ´ztracená generace´, případně pak verze s expresivnějším přívlastkem začínajícím a končícím stejným písmenem. Určitě není cílem mého zamyšlení generaci, do které se snad ještě mohu vzhledem ke svému věku řadit, obhajovat či omlouvat. Stejně jako bych se nerad nechal strhnout výhradně k pomyslné střelbě do vlastních řad.

Spíše se pokusím o zamyšlení, v jakých situacích či případech se mně zmocňuje optimismus a kdy naopak musím pracně odhánět návaly skepse a vtírajícího se pesimismu. Jestliže během čtení úvodních řádků někdo pojal podezření, že mé zaměření na studenty není čistě náhodné ani z osobního hlediska, má samozřejmě pravdu. Školy a spolužáci (jistě nelze opomenout ani učitele) mě provázeli a ovlivňovali celé čtvrtstoletí. Jejich názory, postoje, hodnoty a vztah k nejbližšímu okolí i větším celkům byly tak pestré jako vzdělávací instituce, kterými jsem měl možnost projít – od tradiční veřejné univerzity založené začátkem 18. století, přes mladou progresivní vysokou školu, po školu manažerskou či zahraniční…

Celý příspěvek