Hledání českého horizontu (2. díl)

Kavan61105333Pro cestu, na které putujeme za významem vlastenectví, je charakteristické, že zacházíme s pojmy nedbale k jejich encyklopedickým definicím. Proto i v případě národa půjde o to vystihnout něco zajímavého a hodnotného spíše než přesně daného. Kritériem  je pro nás kolik otázek otevírá, spíše než kolik témat řeší („Konečně“). Takovou úlohu plně splňuje výklad národa Erazimem Kohákem. Jeho záměrem není vyvozovat z definice národa zákony pro stát a normy pro společnost. Jeho zájmem není najít konečnou odpověď, jaká přesně je česká totožnost. To ale v důsledku neznamená nekončící debaty a nejistoty, ale podmiňuje národ osobní smysluplností.

 „Vlastní odpověď potřebujeme vytvořit my sami, ne jen tím, co prohlašujeme, nýbrž tím, že se nad smyslem své sdílené totožnosti zamýšlíme. Naše kulturní totožnost se rodí, žije a je skutečná jen v nás samých. Či řečeno zkratkou se stejně mnoha ozvuky minulosti jako přísliby budoucnosti – národ je naše dílo. (E.K.)

Klíčový je rozdíl mezi prohlášením a zamýšlením, který ukazuje na hranici mezi vlastenectvím a nacionalismem. Tento rozdíl totiž vede k otázce smysluplnosti a hodnoty národa pro soukromý život, jeho zlepšení v současném světě a porozumění životu společnému. Na rozdíl od nacionalistických programů a názorů výhradně na správnou společnost.

Přeji si tedy naznačit, že často velikášská prohlášení o národu ve sloganech o “podobnosti, přirozenosti, danosti, vrozené skvělosti” ztrácejí snadno na smyslu v osobním životě – Co znamenají pro mě, pro Čecha teď?

Velikášská prohlášení mohou být jen antidepresivum na akutní úzkosti a vzteky, které ale neléčí příčiny společenských problémů, takže nakonec skutečné problémy zůstávají nepostřehnuté. V tomto smyslu je paradoxně právě národ v nacionalismu i přes svou ztrátu otázky hodnoty a významu „pro mě“ veskrze privátní – nemá na veřejnost tvořivý dopad. Vede jen ke spolčování, stejně jako smysl má jen v jeho deklaraci – mít rád národ znamená o tomto “vlastnictví národa” nahlas mluvit. O samotě národ národovcům smysl nedává.

Naproti tomu nám může jít o činorodé promýšlení a snahu o porozumění sobě samému prostřednictvím národa a jeho následnou obnovu skrze toto sdílené a společné promýšlení, tedy filosofování (blíže k tomuto pojmu až v dalším díle). A co je dále důležité a nyní můžeme přejít ke Kohákově knize: národ je myšlenka a se vznikem této myšlenky pak spojuje Kohák i historický vznik českého národa.František_Kaván

Kohák rozlišuje tři prvky národní myšlenky: hrdinné činy našich předků, povědomí sdílené přítomnosti milovaného jazyka a milované země, vědomí sdílené budoucnosti. A dodává dva kořeny. První je „staromilský“, tedy inklinace ke stálosti a znalost národa je zde více soukromá a intuitivní. A druhý je spojen s představou obecného lidství, osvícenskou horlivostí a s tím spojeným uvažováním nad místem člověka ve světě, v němž národ je lokálním prostředkem a „konkretizací lidstva“ (T. G. Masaryk). Česká národní filosofie se pak formuje na této struktuře – je malována v tomto rámu.

Zdá se být rozumné a možné vyvodit, že každé dílo má určité vlastnosti a kvality, o něž je možné usilovat. U národa – vycházíme z toho, že národ je dílo – lze použít z ekologické tradice tři obecné hodnoty: integrace, stabilita a krása (Aldo Leopold). V tomto smyslu Kohák spojuje myšlení o přírodě a národu, ale zcela jinak než činí ti, kdo se odvolávají k biologickým danostem. Domnívám se, že chceme-li usilovat o dobrý národ, pak tyto obecné kvality mohou být nápomocné a mohou nahradit elementární kvality jako velikost, suverenita, síla, aj. (Byť i o ně jde, avšak až prostřednictvím hodnot konkrétních a lokálně možných, jako jsou právě zmíněné hodnoty Leopoldovy).

Takto tedy směřují úvahy k podstatě a obecným vlastnostem národa. K otázce smyslu českého národa v současném světě se můžeme bavit například o české zkušenosti normalizace,  zobecnit a rozšířit ji na polistopadovou společnost, či dále promýšlet rozdělení Československa jako akt další nečinnosti a neděje ve vztahu k Mnichovskému komplexu myšlenek a pocitů. To vše jsou motivy, které vytvářejí z dějin užitečný příběh a především pak zápletku pro politický zápas, který nemá být jen politikařením. Kohák konkrétně připojuje ke knize kritiku konzumní společnosti a názorně ukazuje na kritický potenciál a reformní řešení vycházející z promýšlení českých dějin a národní filosofie.

„Celistvost našeho národního společenství potřebuje vycházet z nás samých, či mluveno s Patočkou, z naší péče o duši, jde o kulturní podstatu našeho žití a bytí.“ (E. K.)

Zdá se být rozumné, že každý usiluje o upevnění a zpestření vlastního charakteru. Že tak není možné činit obecně bez dialogu a bez prostředků (národ i vlast, země i Země, kultura lokální i populární…) je zřejmé. Zde je zcela klíčové pro vlastenectví a jeho výklad: vlastenectví není lékem společnosti, ale určitou péčí o duši.

Vlastenci volí za jeden z prostředků vlastní národ a vše, co tato suma příběhů, životů a významů, obsahuje. Jde o plynulý rozvoj tohoto kulturního kapitálu a zájem o jeho využitelnost pro současnost, takovým způsobem, abychom měli společně sdílenou představu budoucnosti. Stanovisko, které vychází z představy dějin jako smysluplného příběhu, české myšlenky a národní filosofie, nakonec vede k představě dobré kultury, země a národa, čímž se zakládá vlastenecká důvěra, tedy víra v možnost lepšího a přesvědčení, že k tomu vede cesta skrze veřejné a sdílené prostředky.

Pod čarou bych rád zanechal rozcestník. K prvnímu dílu tohoto seriálu, či k článkům, ve kterých jsem se národem již zabýval: Český úděl, Národ je imaginární společenství a Masaryk o národu a vlastenectví.

1 2

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Příspěvek byl publikován v rubrice Vlastenectví a jeho autorem je J. Bureš. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: J. Bureš

Jsem postgraduálním studentem sociologie na FSV UK. Prostřednictvím časopisu se zabývám možnými výklady vlastenectví a osobně mu rozumím jako prostému dobrovolnictví, jehož předmětem zájmu jsou svátky, zapomenuté osobní příběhy, výklady dějin jako smysluplného příběhu a pozitivní tématizace budoucnosti České republiky. V rámci spolku Vlastenci.cz pomáhám s popularizací myšlení T. G. Masaryka: https://facebook.com/zivy.masaryk

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*