Klausova medvědí služba vlastenectví

Václav Klaus představil v projevu na Národní svatováclavské pouti všemi znovuobjevený poklad politické argumentace „vlastenectví“ a kladl důraz na hodnoty a tradice. Takové proslovy jsou ve své abstraktní a slovní podobě velmi smysluplné a samozřejmé, ale neboť víme, že skutečnost zbavuje  třpytu všechny nádherné pojmy (Vlast, Tradice, Rodina), musíme je podrobit kritice.  To znamená spojovat abstrakci se zkušeností a domýšlet řetězce důsledků, které vznešené proslovy a ideály mohou mít v praxi. Tato metoda je hlavní ochranou před slogany politických programů (Solidarita, Spravedlnost, Bezpečí, …) a obrana před politikařením. Nyní se pokusím o kritický rozbor vlastenectví Václava Klause.

„Při pohledu kolem sebe vidíme, že „pokrokáři“ všeho druhu vedou soustavný a stále nezakrytější útok na naše tradiční společenské hodnoty a ctnosti. Vlastenectví je vydáváno za šovinismus.“ (Václav Klaus, Projev prezidenta republiky na Národní svatováclavské pouti, 28.9.2011)

Václav Klaus považuje vlastenectví za tradiční ctnost a samo je z podstaty dobré a za špatné může být pouze vydáváno někým, kdo je proti přirozeným hodnotám a tradicím. K tomu stačí říci, že máme přeci zcela jistou zkušenost, že vlastenectví je šovinismem.  Ne vždy, ale nelze říci, že nikdy. Na místo aby se snažil rozlišit užívání pojmu, tak rozlišuje skupiny lidí na vlastence a ne-vlastence, respektive na virtuální nositele politických ideologií buďto tzv. přirozených hodnot, nebo tzv. pokrokářských myšlenek. Na místo aby se snažil vlastenectví znechutit těm, kdo jej využívají jako přezdívku pro šovinismus, jej pro ně nevědomě obhajuje.

A v tom vidíme, že Václavu Klausovi zcela uniká problém vlastenectví. Nejde o to, že bylo vlastenectví pohaněno a potlačeno jakýmisi „pokrokáři“, ale protože Češi mají správný postřeh a všímají si toho, kdy je vlastenectví pouze šovinismem, nebo „lépe“ pouze fangličkářstvím. Říci prostě „Ale vlastenectví není šovinismus.“ není přeci proti tomu argument. V důsledku není proslov prezidenta České republiky směřován celé české společnosti, ale pouze třem skupinám – kdo jsou již vlastenci, kdo uznávají autoritu Václava Klause a těm, kdo čelí útokům, „že jsou šovinisté“ (a snad máme dosti střízlivého rozumu a zkušenosti, že víme, že někdy jsou tyto útoky oprávněné). Tvořit ze všech kritiků vlastenectví jakési nepřirozené pokrokáře je velmi laciný a nebezpečný argument.

Toto povrchně politizované členění společnosti na skupiny se zrcadlí například v tomto komentáři (http://eportal.parlamentnilisty.cz/Arti … pouti.aspx ann48).

„Je jen logické, že převážně pravdoláskovci, nebo bývalí disidenti, viz p. Halík, J. Urban, Pehe a další eurohujeři začali jeho projev znevažovat. Oni si totiž myslí, že jen oni mají patent na rozum a že jen oni mají právo na názor, a toto právo by chtěli jiným zakazovat. Dokonce i hlavě státu! Nemohou totiž strávit tu skutečnost, že prezident Klaus je chytrý a velmi dobře dokáže odhadnout situaci a jaký bude mít vývoj. Je jen velká škoda, že ho neslyšel každý občan.“

Nejde zde vlastně vůbec o vlastenectví (a tradiční hodnoty). Tato témata jsou degradována na munici do již zavedeného souboje názorů, stran a konkrétních lidí, jež stojí proti sobě, označeni pojmy jako jsou „pokrokáři“, či v komentáři představení „eurohujeři“ a „pravdoláskovci“. Vlastenectví a instituce prezidenta Česká republiky na místo aby umožňovala společný dialog a nabízet tu nejelementárnější formu pochopení vede k přivlastnění si celého tématu na jednu stranu, k bezohlednému politickému souboji „pro-proti“ bez ohledu na schopnost pozorovat a poznávat – a nevolám po objektivitě a nezaujatosti, ale po schopnosti vzdát se zájmu vyhrát politický svár, jenž stejně živí spíše sám sebe, než aby řešil naši zažívanou skutečnost.

Nezájem diskutovat o vlastenectví a jeho problémech, ale jen jeho užití jako pěkného a vznešeného slova pro obhajobu vlastního názoru  poukazuje – poněkud nešťastně opřen o jakýsi „hlas většiny“- i Jiří Pehe (blog.aktualne.centrum.cz):

„Problémem se zdá být, že pan prezident o tom, co je skutečně vlastenecké, příliš diskutovat nechce. Kdyby chtěl, zjistil by například, že naprostá většina národa si nemyslí, že jím podporovaný Ladislav Bátora, bývalý volební lídr extremistické Národní strany, je vzorem skutečného konzervativce a vlastence, za něhož ho považuje právě prezident.“

Ať už souhlasíme, či nesouhlasíme s jádrem poselství projevu, tak nesmíme přehlédnout očividné problémy v metodě, jakým je proslov veden a jaké má důsledky (štěpení společnosti a privatizace vlastenectví pro politický zápas).  Nejmenší škoda bude napáchána, když Václav Klaus jen znechutí vlastenectví těm, kdo o něm mají již špatný, či žádný obrázek; v horším případě ale dává ochranou ruku (samozřejmě ne úmyslně) těm, jež si vlastenectví vykládají pouze jako svár a nenávist.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Příspěvek byl publikován v rubrice Vlastenectví a jeho autorem je J. Bureš. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: J. Bureš

Jsem postgraduálním studentem sociologie na FSV UK. Prostřednictvím časopisu se zabývám možnými výklady vlastenectví a osobně mu rozumím jako prostému dobrovolnictví, jehož předmětem zájmu jsou svátky, zapomenuté osobní příběhy, výklady dějin jako smysluplného příběhu a pozitivní tématizace budoucnosti České republiky. V rámci spolku Vlastenci.cz pomáhám s popularizací myšlení T. G. Masaryka: https://facebook.com/zivy.masaryk

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..