Koho chceme probudit?

Známá legenda praví, že bude-li v České zemi nejhůře, otevře se brána ve skále na bájné hoře Blaník a z její záře vyjedou blaničtí rytíři v nablýskaných zbrojích. V jejich čele bude neohroženě stát patron české země, sv. Václav. Celá blanická družina se z posvátného kopce vydá přímo proti nepříteli a toho mocnými ranami skolí a tak zavládne v české zemi klid a mír…

Je to známá a velice pěkná legenda, která se rozšířila především v době národního obrození.
Kdo z nás si už jednou neřekl, jaký máme v naší zemi „bordel“, že to takhle dál nejde. Jak hrozně se chovají naši politici a jakou ostudu nám v zahraničí dělají. Že by to chtělo změnu, a to rovnou takovou, aby naši strážci – Blaničtí rytíři otevřeli brány Blaníku a vyjeli směr parlament. Vzývání Blanických rytířů se celkem ujalo a nejeden člověk si řekl, proč jim to tak dlouho trvá…

Jenže je v tom poměrně velký háček. Pokud si projdeme historií našeho národa, naskýtá se otázka – máme se opravdu nejhůř po celou dobu? Jsme na tom tak špatně, že nic jiného, než naděje v příjezd bájných rytířů z pohádky nám nezbývá? Jsme na konci sil? Nic na světě, než zázrak a meč svatého Václava nedokáže zvrátit naši zkázu?
Je dnes taková doba?
Odpověď je jasná – není. Dnes se třeba nemáme tak, jak bychom chtěli, ale rozhodně se nemáme nikterak špatně. V historii bylo mnohem více pádnějších důvodů, proč promazat panty bran Blaníku, než je dnešek. Stěžovat si na současné poměry je stejně přirozené, jako si za deště stěžovat na počasí nebo se v zimě podivovat nad brzkým stmíváním.
Nikdy nezavládne úplný blahobyt, můžeme se k takovému stavu jen přiblížit. Problémy tu budou vždy a lidé budou remcat, že „kdysi“ bylo lépe a jak je dnes bezútěšná doba a že zas poklesla morálka mládeže.
Věty typu „Kam ten svět spěje“ nebo „Co z těch dětí vyroste“ tu jistě budou vždy přičemž rozhodně nemusí být důvodem, proč budit tvrdě a spokojeně spící rytíře.

Kdyby nás tedy měli přijet zachránit Blaničtí rytíři, budeme si to vůbec přát? Já rozhodně ne. Doby, až se k tomu odhodlají, bych se nechtěl dožít. Pokud Blaničtí rytíři spokojeně spali v těžkých a temných letech Protektorátu, za komunismu a nevzbudily je ani trpké události let 1938 a 1968, co by tedy muselo přijít, aby byli vzbuzeni?
Pokud okupace, popravy, kruté mučení a dokonce snaha o vyhlazení nejsou dostačujícími podněty k útoku vůči nepříteli českého lidu, musí být impuls pro vzbuzení rytířů něco strašlivého, mnohem a mnohem děsivějšího, nežli to, co se našemu národu do teď přihodilo.
Proto musíme být rádi, že Blaničtí rytíři poklidně spí v posvátných blanických jeskyních. Místo vzývání a popouzení ke vzbuzení buďme rádi, že naši zem střeží v Blaníku a přejme si, ať nikdy vyjet nemusí! Protože v té době, kdy opravdu vyjedou, nám nic jiného, než touha po skutečném zázraku, zřejmě nezbude.

Přesto se nelze domnívat, že není koho nebo co budit. Nemůžeme jaksi upadnout v letargii a myslet si, že špatné časy nepřijdou nebo se domnívat, že dnes se máme skvěle a problémy je možné přehlížet, či že se se vyřeší samy. To je vážný omyl!
Problémy, a to jak velké, tak malé, se nevyřeší samy nikdy! Právě přehlížení problémů malých vede ke vzniku problémů velkých, které se již přehlédnout nedají a musí se řešit a to bývá velice náročné, někdy téměř neuskutečnitelné.
Měli bychom si uvědomit, že i malé problémy dokáží vyrůst a stanou se vážnou věcí, která si si zasluhuje naší pozornosti.
Mnoho lidí se jaksi nechalo „ukolébat“ okolním děním, upadli do hlubokého spánku a začali být neteční vůči svému okolí. Počali hledět jen na své věci a problémy, o ostatní se přestali zajímat. Jediné, k čemu se teď zmůžou je hořečné nadávání u vychlazeného půlitru piva v hospodě s kamarády.
Tam se v nich budí revolta, chuť něco změnit, ale ta nakonec zůstává pouze ve zlatavém moku a obvykle neopustí dveře zatuchlé krčmy.
Ve všedním životě pak nemají sílu a ani chuť brát ohledy na něco jiného, než jsou jejich vlastní potíže. Z podivných důvodů si usmysleli, že pouze jejich problémy jsou důležité, ba dokonce, že by je měli řešit jiní. Stejně tak v mysli zaúkolují neznámou množinu „ostatních“ vyřešením problémů, které panují v naší zemi.
Neuvědomují si, že žádní „ostatní“ doopravdy nejsou. Za každým činem stojí člověk a za člověkem stojí jeho jméno. Nelze poslat imaginární skupinu lidí zdolat náročné úkoly.
Bohužel, takto kalkuluje řada lidí, čímž se samozřejmě nic nevyřeší. Nadáváním nad chmelovým nektarem na politiky a zdůrazňování, že to přeci mají vyřešit nic nezlepší.
Jedině angažováním sebe sama lze věci změnit! A vězte, že každý člověk může přiložit svou ruku k dílu, alespoň tím, že vyjádří svůj názor. Hlavní je konečně nesedět a „nespat“ . Už jen malá trocha snahy přináší ovoce.

A proč to vše říkám? Podobnost s legendou o blanických rytířích není zrovna nepodobná tomuto stavu, do kterého lidé opět upadli.
Měli by se vzbudit, stejně, jak to praví stará pověst. Vždyť to už šlo!
V dobách, kdy našemu národu bylo nejhůř, řada lidí povstala a alespoň vyjádřením nesouhlasu s děním se účastnila demonstrací. Kdo by si pomyslel, že lidé dokáží vyjít do ulic a beze zbraní prakticky mírovou cestou budou bránit v postupu nepřátelské armádě v roce 1968? Nebo že se společně sejdou na mírových demonstracích v letech 1988 a 1989? Není to tak dávno, co normální lidé, které potkáváme na ulici či se s nimi bavíme v hospodě, vyšli do ulic.
Ti lidé nejsou pryč, od 89. roku uběhlo pouze 19 let, v naší Republice dokonce žijí pamětníci roku 1938. Hrdinové nevymřeli, jsou mezi námi.
Nebyli nikým vyvolení, byli jen občany této země a přesto se dokázali postavit na odpor a to například „jenom“ vyjádřením svého postoje. I tím nakonec docílili mnohého.
Smutné je, že tito lidé – naši občané, sousedé, i my – nakonec opět sehnuli hřbet, zavřeli oči a jaksi se nechali znovu ukolébat a stali se jen bezvýznamnou součástí společnosti.

A zde je ona paralela s pověstí – Blaničtí rytíři totiž přebývají v každém z nás a jako oni i my většinou spíme, pokud je vše, jak má být. Když už se z hlubin pekla plíží temnota, můžeme, či dokonce musíme, procitnout a snažit se ji čelit.
Tudíž je jen na nás, jestli se necháme uspat a budeme přehlížet kvetoucí plevel problémů okolo nás, nebo vstaneme a alespoň malým dílem budeme chtít něco změnit.
Naše spokojenost a blaho této země je v našich rukou.

Co mám na mysli pod pojmem „vstát a probudit se“?
Určitě tím nechci říci, aby lidé houfně začali pobíhat po ulicích s prapory v rukou, defenestrovat naši politickou scénu či zakládat odboje. To nikoliv. „Probuzení“ lidí by mělo spočívat právě v tom, že by se jakkoliv pokusili o zlepšení. Každý z nás to může udělat.
Dnes je standardem nepomoci člověku v nouzi, mnohé průzkumy to dokazují. Normální je nevyhovět někomu, kdo nás o něco žádá. Bývá zvykem v práci nejrychleji a bezohledně dělat jen to, co je nezbytně nutné a víc nehnout ani prstem.
A to by se mělo změnit, měli bychom se „probudit“ a snažit se dělat něco navíc. Ptáte se proč? Proč by se člověk měl k někomu sehnout a zeptat se, zda je mu dobře, přičemž se třeba jedná o opilce. Nebo proč by se člověk měl v práci přemáhat?
Odpověď je jednoduchá – nejen, že pomoci někomu obvykle přináší hřejivý pocit, dobrou pověst a nezřídka i odměnu, ale i kvalitní práce přináší své výhody. Snažit se být ve své profesi lepší je dobré jak pro sebe, tak i pro vlastní zemi. Právě nepatrnými snahami o zlepšení – kvalitnější prací, vlídnějším chováním, menší bezohlednosti vůči okolí – pomalu, ale jistě, pomáháme zlepšovat reputaci naší země a úroveň české společnosti.
Pokud nebudeme lhostejní vůči okolí, staneme se nejen tak nějak „lepšími“ lidmi, ale pomůžeme i ostatním, aby se cítili lépe. Probudíme-li se, můžeme všichni společně dosáhnout úspěchu, abychom zas mohli nad půllitrem nadávat o něco méně, abychom nemuseli přepočítávat peníze v peněžence a abychom snad byli spokojenější i s našimi politiky.

Blaničtí rytíři možná fyzicky neexistují a, zaplať pánbůh, také nikdy nevyjedou. Přesto někde jsou – dřímají v našich srdcích a jejich probuzením budeme všichni ku prospěchu všem. Probudit se musíme my…

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

1 komentář u „Koho chceme probudit?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..