Naše dvě otázky (Hubert Gordon Schauer 1862 – 1892)

Článek si dovoluje v několika úryvcích zprostředkovat text z prvního díla časopisu Čas vydávaného realistickou skupinou (především Jan Herben, Karel Kramář, Tomáš Garrigue Masaryk). Připomínáme si tak 150 let od narození Huberta Schauera, jehož “Dvě otázky” otevřely širokou a bouřlivou debatu nad smyslem českých dějin. Někteří Otázky považovali za “filosofickou sebevraždu národa”, někteří v Schauerově kritickém stanovisku pokračovali. Nikoliv aby národ ničili, jak se domnívali odpůrci, ale aby jej v duchu realismu střízlivě poznali, aby odhalili pověry a narušili přílišné sebevědomí.

„Co jest úkolem našeho národa? Máme-li pak určitý cíl a můžeme-li ho dosíci? Otázka ta jest ohromného dosahu. Či dostačí, když prozatím dle statistických výkazů tolik a tolik milionů mluví určitým jazykem, má-li tato masa nějakou, jakou takou organisaci a hierarchii, píše-li se jazykem tím – literatura, pěstuje-li se tu hudba, výtvarné umění, divadlo, pořádají-li se schůze a slavnosti a žije-li se se sousedy rozličně, v přátelství nebo v neshodě, dle zděděných názorů a chvilkových nálad obecných?“

„Nuže tedy, jaký je náš úkol v dějinách člověčenstva? Jako jednotlivec tu není sám pro sebe, nýbrž musí býti obohacením pojmu, specie člověcké, tak ani národ není tu sám pro sebe.“

„Je zde český národ proto, aby jako osamělá pivoňka vypučel, vykvetl, uvadl, či aby prostředkoval mezi svým okolím, např. aby byl přechodiskem mezi romanogermánským Západem a slovanským Východem?“

„Či je povolán, aby sám ze sebe vytvořil vlastní, novou kulturu zcela nový zdroj tepla a světla? “

„A zde jest uzel otázky, jež zní: je náš národní fond takový, aby bojovníkům v onom krajném případě poskytoval dostatečné mravní posily, aby jim vnukl úplné přesvědčení, že zachovají-li lid vlastnímu jeho jazyku, že jej tím zachovají i vlastnímu světu myšlenkovému, že by odcizení jazyku bylo skutečnou ethickou škodou, že tím zachovají typus, který v pantheonu člověčenstva zaujímá místo pevné, platné a samobytné?

Zodpoví-li se otázka ta kladně, jsme zajištěni: naše inteligence bude míti domácí, postačující inspirace, a lid, národ dráhu sobě úplně přiměřenou a zároveň s ideálním řádem světovým úplně souhlasící. Potom všeliké zevnější úsilí bude marné, aspoň velice obtížné; a Evropa naučíc se oceňovati naši bytost, nepřipustí tak lehce její zničení.“

Úplný text ve formátu pdf ke stažení zde:   Naše dvě otázky   nebo na stránkách http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=Cas/0.1887/1

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Příspěvek byl publikován v rubrice Vlastenectví a jeho autorem je J. Bureš. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: J. Bureš

Jsem postgraduálním studentem sociologie na FSV UK. Prostřednictvím časopisu se zabývám možnými výklady vlastenectví a osobně mu rozumím jako prostému dobrovolnictví, jehož předmětem zájmu jsou svátky, zapomenuté osobní příběhy, výklady dějin jako smysluplného příběhu a pozitivní tématizace budoucnosti České republiky. V rámci spolku Vlastenci.cz pomáhám s popularizací myšlení T. G. Masaryka: https://facebook.com/zivy.masaryk

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..