Vlastenectví v naší době

Změna přišla příliš pomalu a v našem prostředí byla zakryta politickou tranformací. Je však jisté,  že dnešní společnost je jiná, má jiný tvar a drží se jiných pravidel než po většinu 20. století. Problémem je to, že tak jako tomu často bývá, to nejzřejmější bývá zakryto každodenností a je pochopeno až s odstupem času. Chceme-li uvažovat o vlastenectví, je nutné tyto zřejmosti odhalit, pochopit pravidla a následně upravit představu vlastenectví, tak aby byla funkční i dnes a nestala se zaprášeným reliktem minulosti.

Je důležité nevracet se zpět a neuvažovat o vlastenectví v étosu 19. století, kdy národní kultura byla relativně  zaručena skrze prostorovou a časovou distanci. V propojené a globálním společnosti, kde jsou kulturní symboly přenášeny rychlostí světla po celé planetě, je staré myšlení zárukou vykořenění vlastní kultury. Dnes není nebezpečím ztráty kulturní jedinečnosti vojenská intervence. Zdrojem moci je přímo produkce kulturních znaků, nikoli nadvláda síly, která je by přinutila přijmout. Uvažujeme-li o kultuře, musíme se naprosto odvrátit od politické moci, jako nástroje k jejímu nastolení, ochraně, prosazení a přemýšlet přímo o tom, jak je produkovat, tedy jak je v duchu v 21. století ochraňovat a prosadit.

Tento návrh poukazuje na několik zásadních bodů, které je nutné, chceme-li tvořit vlastní specifickou kulturu, důležité mít na paměti.

1) Idea národa jako společenství je nefunkční ve společnosti, která je vysoce komplexní sítí přesahující hranice tradičního státu. Staré záruky zmizely, dnes je nutné kulturu budovat v nelimitovaném konkurenčním prostředí. Buďto si vybereme nerealistickou cestu navrácení starých záruk a cestu dogmatického vlastenčení, nebo pochopíme současnost a vydáme se směrem k sebevědomé národní kultuře.

2) Globalizace je dnes již stavem spíše než procesem, který je již v běžných podmínkách nezvratitelný. Přestože je hrozbou, tak vytváří prostředí, kde je možné se prezentovat a utkat se v rovném souboji. Globalizace má rizika, ale avšak ty vyplývají ze změny prostředí, nikoliv z toho, že by byla nějakým cizím předmětem, přímo rizikem, které můžeme eliminovat. Globalizace některá rizika odstranila a přinesla nová. Pokud chceme uspět, musíme nový systém pochopit a naučit se v něm žít.

3) Je důležité si uvědomit, že se jedná o virtuální a symbolický souboj, nikoliv existenční. Proto není místem pro extremismus, ale pro kreativní a rozumnou diskuzi. Ve společnosti upnuté k demokratickému ideálu je nutné takto uvažovat, totalitní diktování představ se v široké společnosti ujmout nemůže.

4) Vlastenectví není jen o jedincích, ani o kolektivu, ale především o síti. Volná spolupráce, nezávislá činnost prostá vertikální hierarchie. Tak je možné uvažovat v době internetu, který není jen technologickou hračkou, ale více než si dnes uvědomujeme, formuje a odráží podobu současné struktury společnosti.

5) Vlastenectví musí vycházet pevně ze svých tradic, ale musí růst a přežít v současnosti. Proto je nutné zvolit to, co je životaschopné a ponechat to, co již není. Kritériem ale nesmí být laciná bulvární senzachtivost, ale aktuální hodnotová a estetická hloubka. To vše musí být procesem individuálního názoru a kolektivní diskuze.

6) Není možné kulturu ustanovit, sepsat, vyvěsit a nařídit. Tak to nefunguje. Je ji nutné prostě žít. Vlastenectví tak  musí s touto představou operovat. Reálným cílem tvorby národní kultury není stvoření jejího “chrámu”. Jde o prosté sepsání a kolektivní architektura. Zda se postaví, zda se nezhroutí a zda bude tento panteon užitečný, to je záležitost přesahující krožek idealistických vlastenců a záleží na jeho živatoschopnosti pro širokou společnost.

7) Archeologie a architektura. Nacházení a oprášení artefaktů a starých hodnot, jako inspirace pro popis a nárys budoucí stavby. To je ve své podstatě nejčistější vyjádření cílů vlastenectví v globální a propojené společnosti, v současnosti.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Příspěvek byl publikován v rubrice Vlastenectví se štítky Kultura, sítě, společnost a jeho autorem je J. Bureš. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: J. Bureš

Jsem postgraduálním studentem sociologie na FSV UK. Prostřednictvím časopisu se zabývám možnými výklady vlastenectví a osobně mu rozumím jako prostému dobrovolnictví, jehož předmětem zájmu jsou svátky, zapomenuté osobní příběhy, výklady dějin jako smysluplného příběhu a pozitivní tématizace budoucnosti České republiky. V rámci spolku Vlastenci.cz pomáhám s popularizací myšlení T. G. Masaryka: https://facebook.com/zivy.masaryk

2 komentáře u „Vlastenectví v naší době

  1. Rozhodně, odpor vůči prostředí, kde žijeme, je nesmyslný, kor když nás to postředí limituje pouze schopnostmi. Je nutné se přizbůsobit a možná právě ta povaha, jak jsi ji vystihl, může být v tomto nové prostředí k užitku 🙂 Ale je nutné se s ním smířit a pochopit ho.

  2. Já bych se globalizace nebál. Pro Čechy je něco takového po Xsetleté germanizaci (ta podobnost slov je roztomilá) jen směšná hříčka.

    Ovšem, nejsou Češi jako Češi. Co bylo možné v minulosti, nemusí být možné teď.

    Ač jsme přežili Habsburky, protektorát i ruskou okupaci, tak je tu riziko, že globalizace vyhraje.
    Ta obvyklá servilnost Čechů by tu místo zbraně mohla být Achillovou patou.

    Přesto zatím nemám takové obavy. Češi by možná místo lva (a orlic) měli mít ve znaku hada. Ale ne hada zlého a podlého… spíš vychytralého. Anebo chameleona. Či hada s chameleonskými vlastnostmi. To je dobré…
    Hitler i Heydrich se tohoto u Čechů nejvíc báli. Proto nás považovali za nejnebezpečnější Slovany. Nikoliv horkokrevné Srby a Poláky, kteří čapnou zbraň a jdu bajonetem škrábat lak na tanku… Čechů je málo a ví, že zbytečné ztráty jsou k ničemu. Naše metoda je zajímavá… a v historii na pár krizí fungovala. Otázka je, jestli je se čím chlubit.
    Přesto myslím, že proti globalizaci bychom neměli být servilní, ale naopak sví. Jinak nás to může stát krk.

Napsat komentář: P. Štěpán Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..