Vlastenectví jako politický program?

Zamyšlení nad tím, zda je možné, aby politická strana měla jako hlavní a jediný trumf svého politického programu vlastenectví.

Může být vlastenectví politickým programem? Ze svého pohledu říkám, že sice může, ale nemělo by, není to příliš šťastné, a v konečném důsledku to vede spíše jen k oklešťování a degradaci bohatství vlasteneckých myšlenek.Vzhledem k podstatě a povaze vlasteneckého cítění není rozumné diktovat společnosti nějakou jednotnou konkrétní vizi takovéhoto cítění, jak to mají v “popisu práce“ politické strany, které sebe samy jako vlastenecké nazývají. Jelikož niterný pocit vlastenectví je vázán na konkrétního člověka, lze si představit ideální stav, kdyby se za vlastence považovali a hlavně se tak chovali členové všech politických stran bez ohledu na konkrétní stranický program, poněvadž vlastenectví samo je ze své podstaty apolitické.

Jistěže, toto je jen neuskutečnitelný ideální stav, ovšem pokud věříme, že naši politici představují reprezentativní obraz společnosti, pak nejlepší cestou k vlasteneckým politikům je pěstování vlasteneckých aktivit v celé široké společnosti. Nikoli tedy zakládání specializovaných politických stran, které k pojmu vlastenectví logicky přibalují své další politické názory a výsledný ideologický balík pak prezentují, jako ideální vlastenecký či národní program. Samozřejmě, tyto strany mají v demokratické společnosti plné právo na svou existenci, ovšem je sporné, zdali spíše oním přibalováním svého politického “balastu” nelikvidují veřejnou reputaci vlasteneckých myšlenek, které pak bývají spojovány nesprávně s konkrétními politickými programy, jež některé odrazují nebo jsou pro mnohé dokonce nepřijatelné.

Proto si myslím, že cílem našeho snažení by neměly býti “profesionálně” vlastenecké strany, ale vlastenecky cítící významná část společnosti, jež by indukovala české vlastenecké demokratické politiky ve všech politických stranách. A nikoli na jedné straně politiky lhostejné k osudu své země či jako druhý extrém představitele nesnášenlivého nacionalismu. V každém případě bychom nyní i kdykoli v budoucnosti měli býti maximálně ostražití a bedlivě sledovat nejen to co se nám, ať už politici či jiné skupiny a sdružení, snaží sdělit, ale především to, jakým způsobem své plány prosazují či hodlají prosazovat a jakých prostředků k tomu užívají.

Nic není větším varováním, než to, když začnou ať už politici či jiné subjekty hledat nepřátele, vnitřní, vnější i obojí, kteří by podle nich měli nést zodpovědnost za aktuální problémy a zároveň ospravedlnit existenci nepopulárních opatření a omezení svobod. Bdělost a ostražitost společně s kritickým myšlením je proto vždy a všude na místě!!!

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.